Celkově lze říct, že docela dobře ... ale trvalo to!
(sobota 3:00 - neděle 14:00, plus šestihodinový posun dává dohromady 41 hodin na cestě)
19. září 2015, v sobotu ráno, spíš teda ještě v noci, nás táta vyzvedl a odvezl na letiště (děkujeme moc!). Všechny řeči o tom, jak je potřeba být tam 3 hodiny předem, když se letí do USA, jsou nesmysl, když se letí přes Schengen. Check-in otevřeli až 2 hodiny před odletem. Ale aspoň jsme si v klidu nechali zabalit zavazadla a tu chvilku počkali.
Do Berlína jsme letěli vrtulovým letadýlkem (Saab 2000) – celou cestu jsem přemýšlela, jestli na tak krátkou trať letadlo vystřelí z praku nebo jestli je jak natahovací autíčka a přes noc s letadlem couvali po letišti. Vlastně jsme ani moc nenastoupali a už se zas klesalo.
V Berlíně jsme chvilku pátrali po letišti, ale brzy jsme našli správné místo, kde jsme se přidali k ostatním čekajícím. Poslali jsme první zprávu z cesty a brzy přesedlali na záoceánský stroj Airbus A330-200. Bylo nás tam asi 400 v osmi řadách. Letělo to tak klidně, že ani nebylo moc poznat že letíme. Cestou do Chicaga jsem shlédla skoro celou první sérii True Detective. Zvuk byl tak strašný, že tuším, co se tam děje, ale na detaily to budu muset zkouknout ještě jednou.
V Chicagu jsme si vyzvedli auto – zamluvené, překvapivě tam bylo, vcelku nové. Chvíli jsem bojovala s místním dopravním značením a s tím, že je běžné předjíždět zprava, ale jak jsme se probojovali zácpou ve městě, tak už to jelo. Do města se ještě někdy musíme podívat - panorama vypadalo zajímavě.
(sobota 3:00 - neděle 14:00, plus šestihodinový posun dává dohromady 41 hodin na cestě)
19. září 2015, v sobotu ráno, spíš teda ještě v noci, nás táta vyzvedl a odvezl na letiště (děkujeme moc!). Všechny řeči o tom, jak je potřeba být tam 3 hodiny předem, když se letí do USA, jsou nesmysl, když se letí přes Schengen. Check-in otevřeli až 2 hodiny před odletem. Ale aspoň jsme si v klidu nechali zabalit zavazadla a tu chvilku počkali.
Do Berlína jsme letěli vrtulovým letadýlkem (Saab 2000) – celou cestu jsem přemýšlela, jestli na tak krátkou trať letadlo vystřelí z praku nebo jestli je jak natahovací autíčka a přes noc s letadlem couvali po letišti. Vlastně jsme ani moc nenastoupali a už se zas klesalo.
V Berlíně jsme chvilku pátrali po letišti, ale brzy jsme našli správné místo, kde jsme se přidali k ostatním čekajícím. Poslali jsme první zprávu z cesty a brzy přesedlali na záoceánský stroj Airbus A330-200. Bylo nás tam asi 400 v osmi řadách. Letělo to tak klidně, že ani nebylo moc poznat že letíme. Cestou do Chicaga jsem shlédla skoro celou první sérii True Detective. Zvuk byl tak strašný, že tuším, co se tam děje, ale na detaily to budu muset zkouknout ještě jednou.
V Chicagu jsme si vyzvedli auto – zamluvené, překvapivě tam bylo, vcelku nové. Chvíli jsem bojovala s místním dopravním značením a s tím, že je běžné předjíždět zprava, ale jak jsme se probojovali zácpou ve městě, tak už to jelo. Do města se ještě někdy musíme podívat - panorama vypadalo zajímavě.
 |
| Chicago - panorama města se sobotní zácpou |
Do Columbusu jsme dojeli v neděli v poledne po krátkých nákupních zastávkách. Navštívili jsme jednu z amerických ikon – WalMart – kde jsme se snažili sehnat matraci na spaní. Našli jsme jen provizorní, na chvilku nám bude stačit, než najdeme pořádnou.
 |
| prospali jsme se na odpočívadle |
Budeme bydlet v universitním "městečku" University Village. V kanceláři jsme vyřídili papírování a odstěhovali zavazadla do našeho nového domova. Já jsem okamžitě odjela vrátit auto na letiště v Columbusu (tam sídlí půjčovna). Cesta na letiště byla dobrá, GPS navigace fungovala bez problémů. Zádrhel nastal na cestě zpátky. MHD z letiště? To zřejmě nikdo nedělá. Jako bonus jsem si nenašla, jak se dostanu zpět, protože mi přišlo, že z letiště do centra to bude v pohodě. No, po dvou hodinách jsem dojela. Seznámila jsem se s několika místními obyvateli, kteří mi dobře poradili. Aspoň jsem hned první den zjistila, jak tu MHD funguje.
V mezičase se Kuba probíral věcmi, co nám tu nechala předchozí nájemnice, Japonka Kou, jejíž nájemní smlouvu jsme převzali. To bylo velké štěstí, protože díky zanechaným věcem jsme se zabydleli daleko rychleji – skříňky, lux, lampy, kolo, ramínka, stůl, židle, polštáře, trocha nádobí, úklidové prostředky, houbičky na nádobí – spousta užitečných věcí. Vlastně jsme už v neděli večer bydleli.
 |
| na to, že jsme byli v bytě asi 5 hodin, tak docela dobré :) |
Skvělé zprávy, budu váš blog sledovat, protože ty informace jsou opravdu zajímavé. Doufám, že si zvyknete na všechny ty "divný" věci. :)
OdpovědětVymazatPájis
Zdar Pájis, to jsme rádi, že se blog líbí. Ještě to má svoje mouchy, ale třeba to ještě nějak poladíme (s tímhle už jsme si hráli asi 14 dnů, moje schopnost psát něco v html a upravovat něčí šablonu je sice podstatně větší, ale stále to není ideální :) Mějte se, pozdravuj doma, Tes.
Vymazat