NP Cuyahoga Valley

Tak už přišlo opravdové jaro - čas na další výlet. Cílem byl jediný národní park v Ohiu Cuyahoga Valley a druhé největší město našeho státu - Cleveland. Počasí nás ale nakonec přesvědčilo k tomu, že jsme v Clevelandu strávili jen asi 2,5 hodiny. Kdo by chodil po městě, když v parku bylo tak krásně.

Beaver Marsh a želvička

15. 4. Columbus (OH) → Brecksville - Pilot (OH)

V pátek jsme sice vyrazili až k večeru po práci a jiných povinnostech, ale i tak jsme na místo dojeli se setměním. Cesta byla příjemná - z dálnice je v místní rovině dobře vidět na všechny strany, tak jsme se rozhlíželi po krajině. A navíc má Volvo po zásahu automechaniků spravenou geometrii kol a nové dvě přední gumy, takže jelo jako nové.

Přespali jsme opět na benzínce Pilot. Asi nastal čas na vysvětlení, proč na cestách spíme na benzínkách. Tady je - je to snadné a levné, máme auto dost velké na spaní, kempy nejsou všude (některé navíc na noc zavírají: jednou jsme přijeli do parku, abychom tam přespali a u brány jsme zjistili, že v parku sice je kemp, ale park samotný se se soumrakem zavírá, takže do kempu už se nedostanete...) a představa spaní v levném motelu mě děsí. Pozici všech Pilotů máme staženou v tabletu, takže můžeme kdykoliv vybrat nějaký, který se zrovna hodí. Nemusíme řešit žádnou rezervaci a jsme časově flexibilní.

16. 4. Cuyahoga Valley National Park (OH)

Celý den jsme strávili v Národním parku Cuyahoga Valley. Oblast se národním parkem stala až v roce 2000, předtím to byla "urban recreation area". Myšlenka chránit oblast kolem Cuayhoga River vzešla v 60. letech z potřeby obyvatel průmyslového Clevelandu trávit víkendy v přírodě a uchránit pro tento účel údolí před rozrůstajícím se městem. Předtím byla řeka v hrozném stavu, několikrát dokonce hořela (ano, čtete správně, hořela, hlavním důvodem byly ropné skvrny na hladině). Požár řeky z roku 1969, při kterém byly vážně poškozeny mimo jiné dva železniční mosty, se díky časopisu TIME dostal do povědomí celé země a přispěl k formování enviromentálního hnutí.

Ráno jsme se přesunuli na železniční(!) stanici Brecksville, kde jsme trochu prošli po okolí a počkali na první ranní (9.20) vlak. Údolím totiž vede vyhlídková železnice, jejímž hlavním účelem je vozit cestující na prohlídku údolí. A jen tak mimochodem při tom za pětinovou cenu vozí cyklisty, běžce a turisty, co se potřebují dostat od nebo k autu. Velmi dlouhý a velmi pomalu jedoucí vlak nás dovezl na druhý konec parku až do stanice Botzum, odkud jsme vyrazili na pořádný pěší výlet, který nakonec měřil asi 31 km.

vyhlídkový vlak

Hned na úvod cesty jsme viděli pozůstatky plavebních komor dalšího z amerických vodních kanálů z 19. století - Ohio & Erie Canal. Cuyahoga River není s nákladem splavná, tak byl pro dopravu zboží a materiálů zbudován vodní kanál. Provoz v 60. letech 19. století omezila nově postavená železnice a definitivně byl opuštěn po povodni v roce 1913.

V zápětí jsme jsme přišli do Beaver Marsh - tu tvoří poměrně rozsáhlá nádrž, kterou vybudovali a stále udržují bobři. Muselo jim to dát spoustu práce, protože vodní hladinu zvedli asi o metr a hráz je celkem dlouhá. Bobra jsme sice neviděli, ale zato se na pařezu slunila želvička, kolem nás poletovaly jiřičky a pobíhali fotografové s 20 cm teleobjektivy.

jiřička

Beaver Marsh, v pozadí vlak, v popředí jiřička

Beaver Marsh

bobří hráz

V další části cesty byl kanál (asi opět díky bobrům) napuštěný a na ležících kmenech se slunily malé želvy (většinou želva ozdobná, Chrysemys picta, s trochou štěstí tam byly i vzácnější druhy). Velké želvy (30+cm, pravděpodobně kajmanka dravá, Chelydra serpentina) plavaly pod hladinou a občas se maskovaly za listí. Celý výlet byl vlastně tak trochu safari. 

kajmanka dravá

Cuyahoga River

Kolem kanálu jsme došli až k návštěvnickému centru, kde jsme odbočili z hlavní stezky a vydali se do okolních kopců. Provoz na hlavní stezce totiž výrazně zhoustl. Drobný zádrhel byl v tom, že vybraná stezka byla koňská, takže občasné bahnité úseky nikdo neřešil a prostě bylo potřeba je občas překonat. Šli jsme nahoru a dolů hezkým listnatým lesem. Koně jsme potkali akorát na parkovišti, když čekali na vycházku.

stoupáme

zpět u řeky

Na hlavní stezku zvanou Towpath jsme se vrátili u stanice Peninsula, která je, narozdíl od ostatních, stále obklopena obcí a žije z procházejících turistů. Za ní se nachází Stumpy Basin, původně rozšíření kanálu, kde zimovaly lodě. Nyní přírodní biotop ve kterém jsme napočítali 90 slunících se malých (asi) ozdobných želv. U další vlakové zastávky Boston jsme navštívili návštěvnické centrum s malou výstavou ke kanálu. Centrum je umístěno v bývalém skladišti, které náleželo k provozu kanálu.

Odtud jsme jsme opět odbočili do kopců, tentokrát k vodopádu Brandywine Falls na potoce Brandywine Creek (jestli přemýšlíte o tom samém, co já, tak ano, stejně pojmenovaná řeka je v Pánovi prstenů). Vodopád neuvěřitelně klame, protože působí mohutně, ale ve skutečnosti jím padá jen málo vody. Efekt mohutnosti vytváří nerovný povrch splazu, který vodu rozstřikuje a víří. Vodopád je opravdu krásný a přišli jsme ve správný čas, kdy byl osvětlen sluncem.

Brandywine Falls

Vidíte sami, že tam toho moc neteče...

Cestou zpět na Towpath nás čekalo překvapení v podobě chybějícího mostu - tedy takové překvapení to vzhledem k všudypřítomným varovným cedulím nebylo. Nás to zas tak nezaskočilo - situaci jsme vyhodnotili asi za půl vteřiny, zuli se a přebrodili. Ale při chvilce oddechu na druhém břehu jsme si užili spoustu legrace sledováním ostatních, jak zkoumají, přemýšlí a nakonec stejně musí přebrodit. Na Towpath jsme přišli ve chvíli, kdy už byla skoro prázdná, blížil se večer - potkávali jsme jen osamělé běžce nebo psy, co táhli páníčky na procházku. A safari pokračovalo - na pařezu uprostřed bažiny se vyhřívala užovka mokasínová (Nerodia sipedon) a ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) si to ladně plavala o pár rybníčků vedle. Užovku naše přítomnost nijak nestresovala, zato ondatra zaplula do hlubin, jakmile si nás všimla a po vynoření nepříliš přesvědčivě předstírala, že je kus kmene. Kromě zvířat jsme viděli i bývalou papírnu, ze které po demolici zbyl jen stroj na lisování papíru. Stojí tam opuštěn a oplocen jako připomínka průmyslové doby v údolí. Bylo to vítané zpestření závěrečného úseku, kdy už nás po tak dlouhém výletu bolely nohy.

bobři žijí v údolí všude

užovka

Zpět u zastávky jsme se v soumraku navečeřeli a chvíli studovali průvodce a vymýšleli, co podnikneme další den. Od zastávky jsme dojeli opět na benzínku - kempy v okolí otevírají až v květnu.

Cuyahoga River

ještě jsme doma ↔ Cleveland