Dlouho jsem uvažovali, jestli tuhle část našich zážitků zachytit, ale nakonec jsme se rozhodli že ano, a to z prostého důvodu: před odjezdem jsme přesně tyhle zkušenost hledali na nejrůznějších fórech, tak snad budou také někdy někomu užitečné.
Cestu do Ameriky jsme chystali asi půl roku. Především tedy víza, bydlení a vše ohledně školy. Pak sem člověk přijede a stejně vlastně nemá nic - telefon sice funguje (pokud máte správný rozsah frekvencí, ne jako Kuba), ale když nemáte kapesní tiskárnu na peníze, tak si moc nezavoláte (80 Kč za spojení a potom 3,50 Kč/min a to do Čech, jak to je s voláním na americké číslo jsem radši nezjišťovala). Karta nám fungovala jedna (a přitom máme oba stejnou Visu u stejné banky). A čekalo nás zařídit všechny služby do bytu - elektřinu, internet a pojištění. Tak jsme se do toho pustili.
Cestu do Ameriky jsme chystali asi půl roku. Především tedy víza, bydlení a vše ohledně školy. Pak sem člověk přijede a stejně vlastně nemá nic - telefon sice funguje (pokud máte správný rozsah frekvencí, ne jako Kuba), ale když nemáte kapesní tiskárnu na peníze, tak si moc nezavoláte (80 Kč za spojení a potom 3,50 Kč/min a to do Čech, jak to je s voláním na americké číslo jsem radši nezjišťovala). Karta nám fungovala jedna (a přitom máme oba stejnou Visu u stejné banky). A čekalo nás zařídit všechny služby do bytu - elektřinu, internet a pojištění. Tak jsme se do toho pustili.
Pojištění
Jako první přišlo pojištění. Před podpisem nájemní smlouvy je třeba uzavřít pojištění bytu u jakési pojišťovny. To jsem zkoušela z Prahy a v elektronickém formuláři jsem skončila na tom, že to po mně chtělo americké telefonní číslo. Nemáme. Hm... Po příjezdu naštěstí v kanceláři University Village pochopili důvody, proč to nejde a mohli jsme pojištění uzavřít až druhý den, když jsme pořídili aspoň jedno telefonní číslo. Pak už to šlo snadno. Ze cviku jsme tam zadali číslo té nefunkční Visy. Systém si nestěžoval, pojišťovna si nestěžovala, tak asi dobré. Po získání americké karty jsme platbu přehodili a teď už to funguje dobře.
Ten den bez pojištění jsme přečkali ve zdraví - sice jsme stihli nechat puštěnou plotýnku na sporáku (má posunuté kolečko, takže když se všechno nastaví na nulu, tak jsou tři plotýnky vypnuté a jedna jede na maximum) zatímco jsme byli pryč, ale naštěstí se nic nestalo. Jen jsme si trochu zatopili v bytě.
Ten den bez pojištění jsme přečkali ve zdraví - sice jsme stihli nechat puštěnou plotýnku na sporáku (má posunuté kolečko, takže když se všechno nastaví na nulu, tak jsou tři plotýnky vypnuté a jedna jede na maximum) zatímco jsme byli pryč, ale naštěstí se nic nestalo. Jen jsme si trochu zatopili v bytě.
Banka
Hlavní bod programu pro celý týden bylo ovšem zařídit si účet v bance, získat kartu a na účet dostat v ČR uložené peníze. Po chvilce pátrání jsme si vybrali banku Huntington - je místní, založená v Columbusu a spolupracuje s univerzitou. To se projevuje tím, že studenti mají účet zadarmo, v kampusu jsou dvě pobočky a nepočítaně bankomatů. Banka také sponzoruje školní sportovní aktivity a mnoho dalšího. Narazili jsme na milou paní, která se vyznačovala tím, že všechny oslovovala "hon" (zkratka z "honey") nebo "sweetheart" a nabízela cukrátka. Vyděsila nás seznamem, co všechno musíme donést za dokumenty. Kromě jasných věcí jako je pas, víza, americká adresa (tu naštěstí máme, jak bychom to řešili kdybychom zatím bydleli v hotelu, to netuším) tam byl také americký telefon a BuckID (školní karta, která umí fungovat i jako platební pro Huntington banku). Tak jsme vyrazili.
Začali jsme v Office of International Affairs (zahraniční oddělení). Tam jsme se dozvěděli, že BuckID se dostane v Ohio Union (místní studentská unie). Tak jdeme tam. V Ohio Union jsme chvíli žasli nad velkolepostí stavby (viz foto) a pak pátrali po správné kanceláři. V ní Kubovi pověděli, že potřebuje nějaké potvrzení od člověka na institutu, že v databázi pro BuckID zatím není. Nicméně v budově byl alespoň Eduroam, takže jsme se na mobilu mohli podívat na číslo osoby (máme číslo, ale karta neexistuje?), které měl Kuba v mailu. Později se ukázalo, že číslo stačí...
Další štace byla telefon, o tom níže.
Když jsme úspěšně posbírali všechny dokumenty, vrátili jsme se do banky, kde jsme asi hodinu vyřizovali všechny papíry. Paní byla milá, v mezičase vyřídila asi 4 další klienty. Dva z nich byli zřejmě štamgasti a přišli si rozměnit peníze. Kromě bankovek taky samozřejmě odcházeli s cukrátky.
Výsledek je, že máme dva společné účty, jeden spořící, druhý běžný. Oba zadarmo, převod mezi nimi v řádu vteřin. Internetové bankovnictví funguje. Jako dárek jsme dostali dvě šňůry na klíče s univerzitním designem. V rámci jakési akce dostaneme za založení účtu $150. Po týdnu nám každému dorazila karta s univerzitním designem. Zhruba ve stejné době dorazily peníze z Čech - převod jsme zadali v úterý, peníze přišly v pondělí. Na to, že to má trvat 7-10 dní, tak dobré.
Začali jsme v Office of International Affairs (zahraniční oddělení). Tam jsme se dozvěděli, že BuckID se dostane v Ohio Union (místní studentská unie). Tak jdeme tam. V Ohio Union jsme chvíli žasli nad velkolepostí stavby (viz foto) a pak pátrali po správné kanceláři. V ní Kubovi pověděli, že potřebuje nějaké potvrzení od člověka na institutu, že v databázi pro BuckID zatím není. Nicméně v budově byl alespoň Eduroam, takže jsme se na mobilu mohli podívat na číslo osoby (máme číslo, ale karta neexistuje?), které měl Kuba v mailu. Později se ukázalo, že číslo stačí...
 |
| Impozantní budova studentské unie. |
Další štace byla telefon, o tom níže.
Když jsme úspěšně posbírali všechny dokumenty, vrátili jsme se do banky, kde jsme asi hodinu vyřizovali všechny papíry. Paní byla milá, v mezičase vyřídila asi 4 další klienty. Dva z nich byli zřejmě štamgasti a přišli si rozměnit peníze. Kromě bankovek taky samozřejmě odcházeli s cukrátky.
Výsledek je, že máme dva společné účty, jeden spořící, druhý běžný. Oba zadarmo, převod mezi nimi v řádu vteřin. Internetové bankovnictví funguje. Jako dárek jsme dostali dvě šňůry na klíče s univerzitním designem. V rámci jakési akce dostaneme za založení účtu $150. Po týdnu nám každému dorazila karta s univerzitním designem. Zhruba ve stejné době dorazily peníze z Čech - převod jsme zadali v úterý, peníze přišly v pondělí. Na to, že to má trvat 7-10 dní, tak dobré.
 |
| takové krásné karty máme [zdroj www.huntington.com] |
Telefony
Pro telefon jsme vyrazili na High Street, místní studentský nákupní bulvár. Po krátkém boji a přemlouvání jsme v druhé prodejně získali telefon s přednabitou Go kartou - fakt se to tu jmenuje GoPhone. Úplně se mi zastesklo po mém prvním telefonu... U T-Mobile se tvářili, že něco takového tady vůbec neexistuje a chtěli nám vnutit tarif v ceně asi $100 pro oba s neomezeným voláním a internetem v mobilu. To ale nepotřebujeme, tak jsme té lákavé nabídce odolali. U AT&T byli chápavější, rychle prokoukli situaci, nabídli nám dobíjecí SIMkartu a bylo. S předplacenou kartou tu stojí $0,10 minuta hovoru a $0,20 SMS. To by bylo, aby v tom nebyl zakopaný pes - a je. Platí se nejen za volání a odeslané zprávy, ale i za přijatý hovor i zprávu. Hm..
První dny jsme si tedy připadali jako z nějaké knížky. Jen nevíme jestli to byla pohádka Jak dědeček měnil... (nám se naštěstí získané věci neztráceli, takže jsme po čase získali vše potřebné, ne jako ten nebohý důchodce), nebo spíše Hlava 22.
Druhý, o poznání vtipnější, díl o elektřině a internetu tady.
První dny jsme si tedy připadali jako z nějaké knížky. Jen nevíme jestli to byla pohádka Jak dědeček měnil... (nám se naštěstí získané věci neztráceli, takže jsme po čase získali vše potřebné, ne jako ten nebohý důchodce), nebo spíše Hlava 22.
Druhý, o poznání vtipnější, díl o elektřině a internetu tady.
0 komentářů:
Okomentovat