Proč tu vlastně jsme?

Když se tak koukám na příspěvky, které nám prozatím na blogu přistály, vypadá to trochu jako střelená dovolená. Dovolená proto, že tu jsme, zdá se, hlavně na dívání a divení se. A střelená proto, že jsme si jako destinaci vybrali východní část kukuřičného pásu USA, kde kromě kukuřice a veverek není prakticky vůbec nic. Třeba nejbližší zajímavý národní park je vzdálen asi 650 km, což je asi stejně jako z Prahy do italských Dolomit nebo k Baltskému moři...

Takovým úvahám je potřeba učinit přítrž! Zavedl nás sem závažný vědecký úkol. Pokud se ptáte jaký, musíme se vrátit trošku do historie, konkrétně do roku 2005. Proč tak daleko?

V roce 2005 jsem úspěšně absolvoval gymnázium v Novém Městě na Moravě a vyhlížel brány vysoké školy. Nevěda, který obor by mě lákal, zkoušel jsem přijímací řízení na více brněnských fakultách, doufaje, že se to nějak rozhodne samo. Nepovedlo se - byl jsem přijat jak na fyziku (PřF), tak na mezinárodní vztahy (FSS). Pokusil jsme se tedy osud oklamat ještě jednou a začal studovat obě s tím, že mě časem z některé vyhodí. Zatímco v prváku nás takových hledajících bylo více, postupně se moje kombinované studium na přírodovědecké a sociálně-vědní fakultě stalo spíše raritou (kombinace oborů fyzika plazmatu a mezinárodní vztahy/evropská studia tím spíše :) Ovšem místo vyjasnění který obor je tím pravým, začala se naopak rýsovat možnost oba obory propojit.

Na mezinárodních vztazích v Brně je běžné tvrdit, že sociální vědy uplatňují zcela odlišný typ vědy než přírodní vědy, neboť: "státy se nechovají jako kulečníkové koule, u kterých dokážeme za pomoci pevně daných zákonů určit, jak se bude vyvíjet situace na kulečníkovém stole (v mezinárodním prostředí). Aktéři mají vlastní hlavu, mohou se chovat (za určitých omezení) jak je napadne. Přírodní vědy nám mohou sloužit jako ideál objektivní vědy, ale příliš nám nepomohou v tom, jak sociální jevy opravdu zkoumat." Tahle úvaha je na první pohled poměrně rozumná, je v ní ale skryté jedno velké ALE. Ano, interakce v sociálním prostředí se asi liší od jednoduché deterministické interakce kulečníkových koulí, ale proč srovnávat sociální vědu 21. století s fyzikou začátku 18. století (tedy s dobou, kdy Newton odvodil zákony potřebné pro vyřešení problému kulečníkových koulí)? Co se stane, pokud si jako fyzikální vzor vezmeme něco modernějšího, například kvantovou teorii? Bude se náš komplexní sociální svět tolik odlišovat?

Tahle otázka mě zaujala natolik, že jsem se rozhodl pokračovat ve studiu (tentokrát na FSV v Praze) a pokusit se najít odpověď v dizertační práci. Prozkoumal jsem dostupnou literaturu a zjistil jsem, že idea použití kvantové teorie (konkrétně tedy kvantové pravděpodobnosti) v společenských vědách je mezi sociálním vědci poměrně nová - v různých oborech (hlavně v kognitivní psychologii) se objevuje asi posledních 10 let, existují i první experimenty, které se pokusily ji podpořit nebo vyvrátit. V mezinárodních vztazích je badatelů řádově méně, konkrétně tedy právě jeden. Jeho jméno je Alexander Wendt a svou profesorskou židli má v Centru bezpečnostních studií na Ohio State University.

Malá vsuvka o mém adoptivním školiteli: Profesor Wendt je shodou okolností také jedno z největších es v oboru. V roce 1999 napsal knihu Social Theory of International Politics, která od té doby patří ke klasice jednoho z přístupů - sociálního konstruktivismu. Studovat u něj mezinárodní vztahy je zhruba jako studovat evoluci u Darwina. Nejčastější reakce mých spolužáků na to, že bych měl jet pracovat na tomhle problému za Wendtem, byla: "On ještě žije? Myslel/a jsem, že je dávno mrtvej..."

Zpět k mému studiu. Jednou z povinností na našem oboru je absolvovat zahraniční stáž v délce alespoň 3 měsíce (ideálně půl roku). Řekl jsem si, že nemám co ztratit a napsal jsem profesorovi Wendtovi mail s tím, že pracuji na tom, co on a zda za ním nemohu přijet. Čekal jsem leccos, ale ne to, co přišlo. Odpověď jsem dostal v řádu několik hodin (to u nás ve škole není úplně zvykem), stálo v ní (zhruba): "Přijeď kdykoliv, kdybys chtěl studovat PhD tady v Ohiu, asi by to šlo zařídit. Jo a posílám ti tři kapitoly z mojí nové knihy. Vyjde až v dubnu, ale tohle by tě mohlo zajímat a usnadnit ti práci." Wow, takovou otevřenost jsem nečekal!

To bylo říjnu 2014. Následovalo spoustu papírování, shánění peněz, víz, ubytování, ... ale povedlo se a po roce příprav píšu už z Ohio State University. Mám za sebou několik konzultací s profesorem Wendt a dalšími místními odborníky a na projektu jsem stihl asi tolik práce jako v Praze za první dva roky studia :) Jestli to půjde dobře, budu v červnu odjíždět s hotovým experimentem a cca polovinou dizertační práce. Kde jinde na tom zapracovat než tady pod laskavým dozorem mého adoptivního školitele?

Areál univerzity, ze země nepostihnutelný v celé své kráse.
Vlevo hlavní knihovna, v pravo dole jezero s fontánou (tzv. Mirror lake).
Nahoře mezi stromy je schovaná Derby Hall, kde je katedra politických věd.

Derby Hall: 1.patro: geografie; 2. patro: politologie; 3. patro: mediální studia.

A co konkrétně jsem zatím udělal? To není snadné říct, ale tohle jsou ti, kteří v tom "jedou se mnou". Všem se tady tyká, takže v závorce uvádím jména, které se pro danou osobu běžně užívají (minimálně tedy u nás doma :)

Alexander Wendt (Alek, Saša, Alex 1)

Můj "adoptivní" školitel, kterému Eliška familiérně říká Saša. Původem Němec, ale v USA je od 2 let. Přední sociální konstruktivista, spíš filosof než cokoliv jiného. Velmi příjemný a otevřený člověk, seznamuje mě tu s lidmi a ušlapává cestičku, kde je potřeba.

Má kancelář s modely německých tanků a letadel a obrovskou knihovnu s knížkami a články. Články jsou uložené v kartotéce jako u doktora - každé téma má složku a hromadu článků. Moje konzultace (které jsou každý týden) často končí tím, že dostanu 2-3 další zajímavé články z kartotéky.

Jennifer Mitzen (Alekova zena)

Alekova žena, jinak docentka na stejné katedře. Zabývá se hlavně výzkumem války. Zatím jsem jí nikdy neviděl, ale v půlce listopadu jsme k nim (spolu s dalším visiting scholar z Německa) pozvání na večeři, tak uvidíme.

Alex a Jennifer mají dvě děti (9 a 11), mladší je sběratel kaktusů. Eliška byla varována, že bude muset jako lesačka absolvovat prohlídku jeho sbírky.

Thomas Nelson (Tom)

Profesor Nelson je významný "politický psycholog". Zkoumá takové věci jako je vliv politických kampaní, nebo role charismatu lídra na postoj k tématu, které prezentuje.

Chodím k němu na seminář Experimentální design, kde pokaždé probíráme nějaké problémy experimentů a metody jak se jim vyhnout. Poté diskutujeme výzkumy, které byli zadané ke čtení. Minulý týden jsme kritizovali Tomův 18 let starý výzkum, tak z toho byla celkem sranda. Po domluvě s Alexem dohlíží jako zkušený experimentátor na můj pokus.

Zheng Joyce Wang (Joyce)

Sympatická, mladá (35) docentka, původem z Číny. Doktorát dělala v Idianně u profesora Busemeyera, který přišel s teorií kvantového rozhodování - píší spolu hromadu článků. Můj experiment z jejich teorie vychází, takže Joyce je ideální člověk pro konzultace. Je na katedře mediální komunikace, ale s Alexem o sobě vzájemně ví, takže to nebylo těžké domluvit.

Na našem prvním (zatím jediném) setkání jí zazvonil telefon - celá se rozzářila a pak povídá, že je těhotná, volal manžel s výsledky z nemocnice, že budou mít holčičku. Příjemné setkání.

Alexander Thompson (Alex 2)

Přední odborník na mezinárodní organizace. Začátkem prosince se chystá na klimatickou konferenci do Paříže (asi studovat proces dohadování na takové velké party, nevím přesně).

Chodím k němu na seminář Teorie mezinároních vztahů. Na každou hodinu máme zadané články a diskutujeme o nich. Je to velmi příjemný pán a hodiny vede opravdu skvěle. Nechává diskuzi plynout a jen vždy shrne co má v poznámkách navíc. Je to často i vtipné, takže jeho hodiny jsou mezi studenty hodně oblíbené.

Christopher Gelpi & Bear Braumoeller

S těmito pány a s Alexem bych měl psát článek týkající se metodologie oboru (jak použít kvantovou pravděpodobnost pro výzkum mezinárodních vztahů). Jestli to dopadne nevím, zatím jsme měli první schůzku a je to nadějné. Pokud by to vyšlo, bylo by to neuvěřitelné, má to být do velmi dobrého časopisu.

Chris cvičí vodicí psy a chodí s nimi do hodin :)