Trénink po americku

Před odjezdem na americkou stáž jsem přemýšlel jak to ve Státech bude s mým atletickým tréninkem. Předpoklad byl, že atletiku bude v USA určitě možné trénovat, jen bude asi obtížné najít kde, což se také splnilo.

Trénovat lze na OSU leccos, univerzitních klubů tu mají nepočítaně, od amerického fotbalu, veslování přes vzpírání, plavání nebo lakros. Co se týče lehké atletiky, je to ovšem bída. Atletika tu patří mezi profesionální kluby (což neznamená, že by studenti byli za reprezentaci placeni, ale je jim odpuštěno školné, které je ovšem ve výši desítek tisíc dolarů), takže úzce výběrová. Na rozdíl od dalších sportů, které jsou populární a vedle profesionálního klubu tu mají i řadu amatérských (třeba americký fotbal), je ale atletika omezena na profiklub a pak několik oddílů běžeckých. Oddíl, kde bych mohl házet oštěpem, nebo trénovat víceboj jsem tak hledal marně. Nezbylo než se poohlédnout po vlastním tréninkovém plánu a místě, kde bych mohl trénovat po svém.

První volbou (na rozběhání po prvním měsíci starostí a zařizování) byla cyklostezka podél Olentangy River. Jak už tak v Columbusu bývá, výškový profil není nijak náročný (na 3 km asi 5 výškových metrů :) po cestě má několik pítek, na zemi mílovník značící uplynulé (půl)míle a k tomu společnost bernešek a jiné vodní havěti. Vytvořil jsem si asi 4 okruhy v délce 3-8km a s frekvení 4-5 výběhů za týden se docela slušně rozběhal. Dobře se běhá ráno nebo navečer a taky za ošklivého počasí. To není takové horko a navíc není stezka obsypaná dalšími běžci. Hlavně po Novém roce, když byly pěkné dny, to bylo náročné (asi novoroční předsevzetí :)

RPAC - školní fitko

Běhání by ovšem nestačilo (a od prosince to kvůli zimě nebylo ani moc dobře možné), vyzbrojen tréninkovým plánem z internetu (upraveným přímo pro oštěpaře), jsem se odvážil do RPAC - což je centrum místních sportovních aktivit. Je to obří pětipatrová budova, ve kterých najdete několik velkých tělocvičen (basketbal, cvičení na míčích), několik menších tělocvičen (jóga, spinning, bojové sporty), v samostatné budově soustavu bazénů (dva pro veřejnost a na programy a další tři pro závodníky, skoky do vody a vodní pólo), kurty na raketball, stoly na kulečník a nebo také golfový trenažér na trénink odpalu a patovací green. V nejvyšším patře je dokonce malý běžecký ovál (tak 150 metrů), který obíhá nějaké další tělocvičny. No a mezi tím vším v několika vrstvách (patrech) posilovací stroje, běhací pásy a rotopedy.

pohled z výšky - posilovací a protahovací stroje

jeden z mnoha bazénů

běžecký ovál a kurt na raketbal

Zvláštní pozornost si zaslouží tzv. Cardio Canyon. To je podlouhlá místnost, kde jsou ve dvou řadách vyskládané běhací pásy, rotopedy a další mučící nástroje typu nekonečných schodů (něco jako jezdící schody, které ale pomalu jedou dolů, zatímco vy pěkně šlapáte nahoru). Před řadami strojů je zavěšena řada televizí, takže při běhu můžete sledovat zprávy nebo nějaký seriál. Na výběr je 8 programů (potom se programy v řadě opakují) a na běhacím pásu je dokonce přijímač, takže s vlastními sluchátky můžete přidat i zvuk. Je to zvláštní místo, nechápu jak tam někdo může třeba hodinu běhat. Na rozehřátí před tréninkem a vyběhání po tréninku to ale není špatné (lepší než se trmácet do pátého patra na minioválek a tam pět minut kroužit).

Cardio Canyon

V posilovně je to často vtipné. Je tam totiž zajímavá směs cvičících. Vedle sportovců, které tam nahnal trenér pro zlepšení kondice přes zimu, jsou tam klasičtí fitness borci, kteří pracují na figuře, několik nováčků, kteří si zaplatili osobního trenéra a učí se, jak trochu nabrat kondici, a pak taky pár sympaťáků přes 50let, asi bývalých sportovců. Nejvíc mě baví tipovat co kdo dělá za sport, nebo jestli cvičí jen pro parádu. Sportovci se po delším potkávání poznají docela snadno - na rozdíl od fitness borců nevysedávají celou dobu na bench pressu, ale dělají dynamické cviky, výskoky, výbušnost. Potkávám se tak s několika atlety, skokany, basketbalisty. Je tam také překvapivě hodně vzpěračů (i holek). Mě se dva kluci ptali, jestli lezu, že posiluju předloktí a prsty. Chvilku mi trvalo, než jsem dokázal vysvětlit, že je to potřeba i u hodu oštěpem, abych náčiní nepustil předčasně.

RPAC - vstup

Běhání a posilovnu se daří s Eliškou prokládat bazénem (s vířivkou a saunou) a také tenisem (no zatím jsme byli dvakrát, ale na jaře to snad bude lepší). Takže americké trénování není nejhorší. Ale něco přece jen chybí. Tréninky na Kotlářce (můj pražský oddíl) jsou prima také díky lidem, které tam každý den potkám. Takže už se těším na naše tréninky a hlavně soustředění. To sice denně znamená 4 hodiny intenzivní zátěže, ale také koupání v bazénku, toulání po Kolíně, hraní na kytaru a těch dílů Simpsonů co stihneme... nepočítaně. To je pak vlastně taková tréninková dovolená.

Už se těším do Kolína!
(startující čtveřice zleva: Matěj, Michal, Kuba, Ondra
za nimi zleva: Vítek, trenérka Jitka, Pája, protahující se Eliška, Lucka, Eliška
fotí: Jíťa)