Detroit, den první

Toto je druhá verze článku, první mi zákeřně přepsal tenhle blogovací systém. Můžete mu poděkovat za to, že je tahle verze o hodně delší.

Po mnoha měsících pobytu v blízkosti mého vysněného amerického města jsme ho konečně jeli navštívit. Může to znít neuvěřitelně, ale Detroit opravdu bylo, a po návštěvě stále je, město snů. Poloprázdné město plné opuštěných továren a hotelů. Největší městský bankrot v historii USA. Město, které se pomalu vyrovnává se svou minulostí a hledá si budoucnost. Město velmi angažovaného streetartu. Město plné kontrastů, kde vedle živé moderní kancelářské budovy najdete opuštěné zchátralé divadlo. Město, v jehož centru se bydlí (což by nebylo nic překvapivého, kdybychom nebyli v USA).

Dopředu jsem si udělala rešerši za pomoci stránky DetroitUrbex a dalších, na které stránka odkazuje, takže jsme měli mapu se všemi významnými ruinami nebo rekonstrukcemi ruin v centru. Mapu najdete na konci článku.

Michigan Central Station - bývalé hlavní nádraží Detroitu

12. 5. Columbus (OH) → Monroe - Pilot (MI)

Ve čtvrtek jsme vyjeli opět až po práci a balení. Cestou se děla jediná zajímavá věc - velká bouřka, které jsme jeli přímo vstříc. Průtrž mračen, možná i trochu krup padalo a v jasnějších chvilkách byla vidět fronta krásně postupující místní placatou krajinou. Bylo ale celkem horko, takže jsme byli za ochlazení vzduchu celkem rádi.

postupující bouřka

13. 5. Monroe - Pilot (MI) → Wayne County Campgroungs (MI)

V pátek jsme se vydali do města. Auto jsme nechali na kraji centra na parkovišti a dál jsme šli pěšky. Hned od začátku jsme potkávali budovy opuštěné se zabedněnými okny (Detroit Free Press Building; architekt Albert Kahn, prázdná od 1998) a vedle nich nově rekonstruované hotely s luxusními restauracemi v přízemí (Fort Shelby Hotel; víceméně prázdný 30 let, národní památka). Na konci návštěvy mi přišlo, že asi tak každá druhá budova je tu národní památka, každá pátá je ve stylu art deco a jednu ze tří stavěl Albert Kahn).

Hotel Fort Shelby

reklama na detroitskou firmu Shinola

Naše kroky ale vedly klasicky k infocentru, které je dobře schované ve 4. patře kancelářské budovy. Až by turista řekl, že ho tam nechtějí. Paní měla mraky materiálů, ale mapu centra nikoliv. Museli jsme tak vzít zavděk časopisem, ze kterého jsme si přibližnou mapku vytrhli a tužkou dotvořili. Tím pádem mohli přestat koukat do tabletu a radši pořádně koukat kolem sebe. Od infocentra jsme přes komunitní zahradu (jeden blok od hlavního náměstí) došli k dalšímu rekonstruovanému neorenesančnímu hotelu The Westin Book Cadillac (opuštěný přes 20 let). Jeho zadní trakt přiléhá ke Capitol Park, náměstíčku, kde dříve stála budova michiganského kapitolu, než se hlavní město přestěhovalo do Lansingu. Kapitol tam dávno nestojí, zato je park obklopen kombinací budov opuštěných a v různém stádiu rekonstrukce. Asi nejzajímavější je Farwell Building (opuštěná v roce 1984, národní památka). Objekt nedávno koupil stát Michigan a pro rekonstrukci získal silného investora. Doufejme, že probíhající práce zachovají (podle fotek překrásný) interiér a budovu bude možné navštívit. Měly by tam být obchody, kanceláře a byty - standardní směska detroitského centra.

Farwell Building

Další ruinou na itineráři byla Book Tower - mrakodrap a přilehlá kancelářská budova. 32 pater vysoký mrakodrap je výborným orientačním bodem v centru, protože je vidět téměř odevšud. Po mnoha letech úpadku se z objektu zdobeného sochami v roce 2009 poslední nájemce odstěhoval. Loni komplex koupil Dan Gilbert - detroitský developer, který, kromě několika sportovních klubů v regionu, vlastní skrz své firmy přes 60 objektů v centru Detroitu.

Book Tower

orientační bod

Za pár rohy jsme se podívali na Grand Army of the Republic Building, která původně sloužila veteránům občanské války. Přes 30 let opuštěná budova je nyní hezky rekonstruovaná - sídlí tam ředitelství nějaké firmy a v přízemí jsou restaurace a obchody. Tou dobou se ale má veškerá pozornost soustředila na Michigan Building, kancelářskou budovu spojenou s divadelním sálem pro 4000 osob. Tahle výstavní budova byla na počátku mého zaujetí Detroitem - kdesi (myslím, že v National Geographic, ale nevím) jsem viděla fotky z garáží, které jsou vestavěné v kino/divadelním sále. Dovnitř se nedá dostat, protože garáže jsou asi jen pro dlouhodobé parkování (rozhodně byly zavřené). Ale i drobnosti, které jsou vidět na vnějším plášti budovy nebo při nakouknutí mezi pletivo, ukazují na výjimečný objekt. Fotky interiéru si můžete vygooglovat, zadejte "Michigan theatre". Jak neuvěřitelné věci se musely ve městě dít, když se z jednoho z největších a nejkrásnějších sálů v Michiganu staly v roce 1977 garáže.

dveře na požární schodiště a rampy garáží

štukovaný interiér

Hned ve vedlejším bloku stojí další opuštěné divadlo United Artists Theatre (opuštěné od 1984). To si zasloužilo trochu péče, když se v roce 2006 konalo v Detroitu finále Super Bowl. Bohužel při tom byla odstraněna typická divadelní markýza nad vstupem. Poprvé jsme zahlédli také místní nadzemní dráhu, o té ale více později.

United Artists Theatre a The People Mover

Trochu jsme si odpočinuli u Edisonovy fontány v Grand Circus Park, odkud jsme si prohlédli rekonstruovanou Kales Building (Albert Kahn, opuštěná téměř 20 let). Bílá neorenesanční budova krásně září do okolí. Vedlejší pozemek čeká na rekonstrukci, na místě stojí jen zafixovaná původní fasáda.

Kale's building

S parkem sousedí ještě David Broderick Tower (prázdná téměř 30 let) - 34 pater vysoký obytný mrakodrap zdobí graffiti velryb. O velkém zájmu obyvatel o bydlení v centru svědčí i to, že hned v den kolaudace se nastěhovalo 5 nájemníků, během následujícího víkendu bylo obsazeno dalších 50 bytů. V současnosti je volný přesně 1 byt a to od 23. května (zdroj wiki a web mrakodrapu).

David Broderick Tower

Typicky pro Detroit jsou ve stejném bloku minimálně 2 opuštěné budovy. Jedna z nich je Wurlitzer Buiding (opuštěná od 1982), která dříve sloužila jako showroom firmy Rudolph Wurlitzer Co. Ta vyráběla hudební nástroje (včetně varhan) a jukeboxy. Budova se pomalu rozpadá, přestože je již několik let ve vlastnictví izraelského developera.

Wurlitzer Building v pozadí

Druhou ruinou v tomto bloku je trojúhelníková Metropolitan Building (prázdná od 1977) s krásnou terakotovou fasádou. Původně obchodní dům a kanceláře jsou v současnosti přestavované na hotel.

Metropolitan Building a Book Tower

Metropolitan Building

Po Woodward Avenue jsme došli do samého centra Detroitu, na náměstí Campus Martius (tedy Martova pole). Jak název napovídá, dříve se tu shromažďovali vojáci před odchodem do války. Z asfaltové plochy uprostřed křižovatky se nedávno stal příjemný park, který slouží nejen zaměstnancům okolních kanceláří. Dorazili jsme těsně před polednem (to koukáte, co jsme od rána stihli) a park se začínal plnit obědvajícími skupinkami. My jsme moc dlouho neposeděli, protože jsme na dvanáctou hodinu měli objednanou hodinovou prohlídku Downtown Art&Architecture od Detroit Experience Factory. DEF je nezisková organizace, jejímž cílem je ukázat obyvatelům i návštěvníkům jinou tvář Detroitu. Část prohlídek (třeba ta naše) jsou zdarma, jiné placené. Prý také umí na přání připravit jakoukoliv prohlídku, ale to si schovávám na příště.

Woodward Avenue

Prohlídka začala nečekaně u The Z, což je parkovací dům (a také trocha obchodů), které nechal postavit Dan Gilbert. Název odkazuje na tvar budovy, která se rozhodla vejít mezi stávající zástavbu (přežilo tak například nejstarší detroitské kloboučnictví Henry the Hatter). Jsou to po Michigan Theatre druhé zajímavé garáže v Detroitu - na jejich výzdobě se podílelo 27 streetart a graffiti umělců z celého světa. V každém patře tak najdete několik originálních děl. Jisté je, že příště parkujeme tam, $10/den za to stojí.

nejstarší detroitské kloboučnictví

pohled do garáží

Středem objektu vede zásobovací ulička The Belt. Ani tu nenechal investor ladem, ale naplnil ji graffiti uměním různých stylů. Část děl se průběžně mění. Popularita uličky nechala vzniknout sezonnímu baru v prostoru, kde stávaly kontejnery.

graffiti v The Belt

dočasná výstava

Odtud jsme došli k budově One Campus Martius, což je kancelářská budova v sousedství parku Campus Martius. Jedná se opět o majetek Dana Gilberta, který objekt koupil jako sídlo několika svých firem. Objekt byl dokončen v roce 2003 jako první velký developerský projekt v centru Detroitu po mnoha letech. Řada obyvatel ho tedy vnímá jako příslib nových časů. Zepředu nudná budova má zezadu dvě 72 m vysoká graffiti - jedno od Sheparda Faireyho, druhé zbrusu nové od bratrů Perreových. Shepard Fairey je známý provokatér a proto se malba neobešla bez kontroverzí - detaily osobně. Dominantou interiéru je atrium se 14 pater vysokou fontánou.

grafftiti na zadní fasádě

skleněná fontána v atriu

Prohlídka pokračovala přes park Campus Martius, kde jsme se dozvěděli něco málo o urbanismu Detroitu. Závěrem jsme navštívili exkluzivní ukázku art deco stylu, Guardian Building (národní památka). Taková stavba vznikne, když chce banka postavit reprezentativní sídlo a dá architektům bianco šek. V zadání prý bylo, aby byla stavba krásná při jízdě autem - těžko říct. Budova je jedno ach! za druhým - lustry, stropy, výtahy... Hala, kde klienti diskutovali své finanční záležitosti vypadá jako katedrála. Budovu nedávno koupila Wayne County (okres ve kterém je Detroit), aby nemusela být v nájmu, a přestěhovala tam úředníky. Nezlobila bych se pracovat v takové budově.

Guardian Building

výtah

vstup do bankovní haly

hala, v pozadí alegorie Michiganu

Po rozchodu jsme se šli podívat na blízké sochy Spirit of Detroit a Joe Louis Fist (významný černošský boxer 1. poloviny 20. století, druhý sportovec do party k Jesse Owensovi).

Spirit of Detroit

Cesta dál vedla kolem Wayne County Building (prázdná asi 8 let, národní památka), což bylo sídlo Wayne County před koupí Guardian Building. Budovu nedávno koupil newyorský developer.

Wayne County Building

V Detroit Experience Factory jsme si vyzvedli batoh a vydali se poznávat krásy města severovýchodně od centra. Museli jsme tedy projít před Greektown, kde to vypadalo jako jedno velké kasino. Nahlédli jsme také do dvou kostelů, ale z obou nás vyvedli - baptistický byl otevřený omylem a v katolickém St. Mary se chystala svatba (ten ale jistě stojí za další návštěvu). Za dálnicí nás čekal další poklad - sídliště od Mies van der Rohe (autor vily Tugendhat v Brně). V Lafayette Park by chtěl žít každý - kousek od centra, sklo a ocel, zeleň. Kromě dvou věžáků je tam několik dvoupodlažních objektů, každý s asi 15 byty, z nichž každý má vlastní vchod.

Lafayette Park - nízké budovy

Lafayette Park - vysoká budova

Další dva kostely v blízkosti jsme po předchozích zkušenostech vynechali a radši se vydali po Dequindre Cut k řece. To je další ze série promenád na bývalých železnicích (Paříž, New York, Atlanta). Tahle byla opuštěná v 80. letech a promenáda vznikla kolem roku 2005. Je to klidná cesta pod úrovní terénu lemovaná graffiti.

Dequindre Cut

graffiti

graffiti - styl Japonsko

Na nábřeží jsme se kochali výhledem na řeku, Kanadu, lodě a další krásy. Prošli jsme skrz William G. Milliken State Park and Harbor, kolem kolotoče s vodními motivy až k GM Renaissance Center. To je, jak název napovídá, generální ředitelství General Motors, takže v přízemí je kromě obchodů i showroom celé palety značek v jejich portfoliu. Bohužel budova je nová a ošklivá.

GM Renaissance Center

Kuba ve fontáně

Kuba u majáku

Kousek dál po nábřeží je Hart Plaza, místo konání mnoha festivalů. Jeden skateboardový se zrovna chystal, tak jsme museli vydržet hlasitou hudbu a natěšené teenagery se skejty. Prohlédli jsme si prostor i hvězdnou bránu a pokračovali jsme dál k Joe Louis Arena, jedné z nejstarších hal NHL, sídlo Detroit Red Wings a působiště mnoha českých hráčů (říká Kuba, já znám akorát Haška).

Hvězdná brána na Hart Plaza

Joe Louis Arena

Prohlídku nudné haly zpestřilo hledání českých hráčů na schodech.

Návštěvu centra jsme zakončili projížďkou v The People Mover To je jednokolejné nadzemní metro bez řidiče, které projíždí asi 3 míle dlouhý okruh kolem centra. Jako bonus je na každé stanici originální umělecké dílo - většinu z nich jsme z vagonu viděli. Než jsme o jedno kolo a jednu zastávku později vystoupili, trochu jsme si odpočinuli a zrekapitulovali den - viděli jsme totiž téměř vše, co jsme za den prochodili, tentokrát z jiné perspektivy. Auto jsme našli tam, kde jsme ho nechali, takže jsme mohli hned vyrazit z města pryč do kempu.

The People Mover

Cesta měla ale ještě jednu důležitou zastávku - nádraží Michigan Central Station (opuštěné 1988, národní památka). Místo je zřejmě oblíbeným místem turistů i místních - potkali jsme pána, který v 50. letech na nádraží vyráběl sendviče, které nabízel cestujícím ve vlacích do Chicaga a New Yorku. Nádraží je dokonale opuštěné, obehnané plotem s žiletkovým drátem. Před nádražím je zarostlý park a hned vedle bývalá hlavní pošta (kterou změnili na sklad školních materiálů, který v roce 1987 vyhořel). Kousek od parku stojí malý kostelík natřený na černo a zjevně přeměněný na bydlení. Velmi postapokalyptický zážitek.

vše: Michigan Central Station

Nyní jsme se už ale najeli na dálnici a vyjeli z města pryč do kempu, který je v areálu okresního výstaviště (zvláštní podnikatelská kombinace). Den zakončila večeře, sprcha, spánek a spousta deště.

Mapa celého výletu. Pokud ji rozkliknete a zobrazíte si vrstvu "zajímavá místa", uvidíte i místa, která jsme v průvodcích vyhodnotili za zajímavá, ale nestihli jsme je navštívit.

ještě jsme doma ↔ Detroit, den druhý