Sledovat mistrovství světa v zemi, kterou z českého pohledu považujeme za království hokeje, je takřka zenový zážitek. MS se tu nesleduje vůbec. Netvrdím, že nejsou výjimky, ale z mých kamarádů a kolegů nikdo o konání MS nevěděl. Nejčastěji hokej vůbec nesledují, protože jsou tu populárnější americký fotbal nebo basketball. Ale když už, tak padaly otázky typu:
"Jakože MEZINÁRODNÍ mistrovství?"
"Teď? Vždyť se hraje NHL!"
"A hraje tam i USA?" na což navazovala otázka "Kdo hraje za USA? Nejlepší hráči přece teď hrají o Stanley Cup."
Když jsem včera v práci a posléze v knihovně na idnes (bez obrazu, protože Česká televize tohle do zahraničí nepouští a bez českého komentáře je hokej poloviční zábava) sledovala po chvilkách čtvrtfinále, bylo absolutní ticho. Nikde v pozadí neběžela televize s přímým přenosem. Nikdo jiný nekoukal napjatě do počítače nebo mobilu. Nikdo lehce nenadskakoval, když to užuž vypadalo na gól. Nikde nepanovalo nadšení z americké výhry a nikdo neřeší českou prohru. Prostě ticho po pěšině.
Má sociální bublina dostala další trhlinu.
0 komentářů:
Okomentovat