Michigan

15. 5. Port Huron - Pilot (MI) → Ann Arbor - Pilot

Den jsme víceméně strávili v autě. Cílem bylo prohlédnout si pobřeží Michiganského jezera na sever od Detroitu a místní krajinu, takže to vlastně ani nevadilo. Hned ráno jsme zastavili ve Fort Gratiot County Park, kde jsme se s výhledem na jezero (pořád chci psát moře - je to až za obzor a jsou tam vlny) a nákladní lodě nasnídali. Počasí bylo všelijaké - chvíli svítilo slunce, chvíli padaly kroupy. Mraky se na nekonečné ploše jezera krásně honily, lodě mizely v přívalech deště a zase se objevovaly. Paráda.

Lake Michigan

někde v mraku je ukrytá nákladní loď

hle, kroupy

Po snídani následovala cesta na sever, po pobřeží jezera s občasnými výhledu na vodní plochu. Několikrát jsme si udělali kochací zastávku, jednou na odpočívadle, ze kterého vedly schody na pláž. Po té jsme se prošli, prozkoumali rozpadající se malý dok na čluny a zase se opatrně vrátili zpět. Pláž byla jen úzká a foukalo tolik, že větší vlny šplouchaly až mezi pobřežní vegetaci. Snažili jsme se, aby nás vlny minuly. Občas se to se ale nepovedlo a opláchly nám nohy.

Lake Michigan

boudička na čluny

Polední pauza proběhla v Lighthouse County Park u majáku Pointe aux Barques. Svítilo slunce, vítr dul, vlny šplouchaly. Bylo chladno, chvílemi i sníh poletoval, ale závětří majáku bylo příjemně a když vysvitlo sluníčko, ještě jsme se po obědě chvilku váleli.

maják Pointe aux Barques

maják a vlny

Sever poloostrova byl o poznání liduprázdnější, méně aut, stavení, většinou jen několik hospodářských budov pohromadě. Během následujících mil jsme se pokoušeli najít hezké místo k zastavení, ale nedařilo se a foukalo, tak jsme pokračovali v cestě. Nakonec jsme na chvíli zastavili na pláži v parku Albert E Sleeper. V tu dobu zrovna foukalo a bylo pod mrakem, ale bylo tam hezky. Park má hezkou pláž a několik řad pobřežních dun, které jsou nepřístupné (aby se předešlo erozi), ale na pohled zajímavé. Pláž byla opět díky silnému větru z části zatopená, ale voda si růzými prameny pomalu razila cestu zpět do jezera. Prošli jsme pláž na konec parku a stejnou cestou zase zpět k autu. Sice se v parku asi mělo platit za vstup, ale v boudičce nikdo nebyl a instrukce také žádné. Tak jsme to neřešili.

vlny kreslí obrazce do písku

Pak jsme se zase spoustu mil snažili zastavit na nějakém místě, kde bude možné si jezero trochu blíže prohlédnout. Různě jsme odbočovali z hlavní silnice, abychom dojeli jen k zástavbě nebo k parkovišti, kde lze sice spustit loď na vodu, ale není tam nic vidět. V okamžiku, kdy jsme to chtěli vzdát, jsme spatřili ceduli Wildlife Management Area, což slibovalo nějaké místo na procházku. Šipky po chvíli skončily, ale nakonec jsme místo našli. Byla tam vyhlídková věž a asi 1,5 míle dlouhá naučná stezka skrz mokřady. Nebylo to sice přímo na břehu jezera, ale i tak tam bylo krásně. Navíc zrovna vysvitlo slunce. Viděli jsme spoustu ptáků (mezi nimi bukače severoamerického s žábou v zobáku) a ondater. A také živého mývala. Záměrně píši živého, protože přejetých mývalů ležících na krajnici jsme viděli nepočítaně. Zjištění, že existují i živí, bylo milé. Přešel kousek před námi přes cestu, tlapky a břicho urousané, asi byl navečer lovit v mokřadech. Není to úplně malé zvíře, takový vyšší jezevčík. Zastihli jsme ho kousek od nory, tak se do ní rychle schoval a zevnitř na nás vrčel a vyhrožoval.

Wildlife Management Area

ondatra, čili vodní myš

Už ale bylo pozdě, tak jsme sedli do auta a přes Saginaw (město z písně America od Simon & Garfunkel) dojeli až k Ann Arbor, který jsme chtěli navštívit další den. Cesta se protáhla o objížďku celého města po okruhu, protože dálniční spojka, kterou jsme potřebovali jet, je zrovna v rekonstrukci. Na benzínce jsme tedy přistáli dost pozdě, ale to vůbec nevadilo, alespoň jsme rychle usnuli.

16. 5. Ann Arbor - Pilot → Columbus (OH)

Ráno jsme se dopravili téměř do centra Ann Arbor, sídla University of Michigan, největšího americko-fotbalového nepřítele naší The Ohio State University. Zaparkovali jsme kousek od centra. Vedle nás byl park s komunitní zahradou, v té jsme se nasnídali a vydali na prohlídku města. V centru jsme si prohlédli hlavní třídu a několik původních budov a zamířili na univerzitu.

to není úplně typická historická budova centra Ann Arbor, ale graffiti nás baví

Univerzita je téměř to jediné zajímavé v celém městě, takže jsme začali tím, že jsme získali mapu kampusu s vyznačenou trasou a popisky. Nabízenou trasou jsme se ale příliš neřídili a kampus prošli po svém. Začali jsme v budově Michigan Union - sídle studentských organizací. V tomto UoM jednoznačně vede nad OSU. Michiganská unie je krásná budova z rodu 1919, na jejíchž schodech se psala historie - v té době ještě prezidentský kandidát John F. Kennedy zde ohlásil záměr vytvořit Peace Corps. Studenti nadšeně souhlasili a během několika dnů se několik stovek z nich zavázalo zapojit do práce v ještě neexistující organizaci.

Michigan Union

Přes ulici je Law Quadrangle - právnický komplex z let 1924-33 ve stylu univerzit v Cambridge a Oxfordu (tudorovská gotika). Zkrátka prostor, kde si dokážete představit scény z Harryho Pottera. Komplex byl financován úspěšným absolventem univerzity za podmínky, že nikdy nebude přidáno nic, co by nebylo v daném stylu. Díky tomu byli architekti nuceni hodně přemýšlet, když bylo potřeba rozšířit knihovnu, ale cena kamene vzrostla natolik, že to nebylo únosné. A tak v 70. letech vznikla povedená podzemní knihovna. Neviděli jsme ji sice celou, protože vstup je na kartu, ale ten kousek, co jsme zahlédli byl povedený (do několikapatrového podzemního komplexu přivádí světlo velká šikmá stěna, po které se světlo odráží do jednotlivých pater). S původní knihovnou, která je v přízemí se to nicméně nedá srovnat.

Law Quadrangle

jeden ze vstupů na nádvoří komplexu

knihovna

knihovna

Pak jsme navštívili ještě ústřední knihovnu, protože ty jsou prý v kampusu to nejhezčí. Tentokrát jsme ale asi špatně vybrali. Nic moc, v tomhle ohledu vede OSU s Thompson Library. Stejně tak náš Ovál je hezčí než michiganský Diag - v obou případech se jedná o centrální park u knihovny

Diag

Protože bylo krásně, tak jsme muzea okoukli jenom zvenku, ale kdyby pršelo, tak určitě stojí za návštěvu Museum of Art a Museum of Natural History.

vedle Museum of Natural History se staví - to by mě zajímalo, jak dlouho trvalo, než tam tu plošinu dostali

Proběhli jsme mezi kolejemi a vstoupili do univerzitního Nichols Arboretum. Tam zase musím, i přes veškerou lásku k Chadwick Arboretum na OSU, přiznat body UoM. Jedná se o rozlehlý lesopark, který zahrnuje břeh řeky, planinu i různě otočené svahy a rokle.

Kuba v pohybu

veverka v pohybu

součástí arboreta je i sbírka šeříků

Arboretem jsme prošli až k druhému vstupu, kterým jsme vystoupili do města a vydali se za Frankem Lloydem Wrightem. Tedy za jeho Palmer House, který stojí kousek od arboreta. Dům stojí takřka na konci štěrkové slepé ulice na malém kopečku. A i to málo, co je vidět ze silnice je pěkné, není totiž přístupný. Respektive je přístupný, pokud se v něm alespoň na dvě noci ubytujete. Takže jestli někdo máte doma milovníka F. L. Wrighta a chcete mu udělat radost, máte možnost.

Palmer House

Palmer House

Vrátili jsme se do arboreta, tentokrát k Huron River, na jejímž břehu jsme se ve společnosti velmi přátelského retrívra naobědvali. Pozorovali jsme u toho volavku, co na druhém břehu něco lovila a laň, která plavala z jednoho břehu na druhý.

Huron River

Kolem řeky, nemocnice a nádraží Amtraku, jsme se potom vrátili k autu. Jaké ale bylo naše překvapení, když tam auto nestálo.

Paní postávající ve dveřích přilehlého domu nám poradila, že ho možná odtáhli, protože stálo moc blízko požárního hydrantu. Stálo ale přesně tam, kde stálo nyní auto oné paní. Tak buď je Volvo delší nebo jsou místní policisté na ohijskou značku háklivější. Těžko říct. Pro nedostatek lepšího nápadu jsme zavolali 911, kde nám příjemná operátorka sdělila, že Volvo opravdu odtáhli a přepojila nás na odtahovou službu. Tam jsem chvíli mluvila s milou slečnou o tom, co všechno potřebuji k vyzvednutí auta (a o většině z toho jsem byla předsvědčená, že leží v Columbusu v deskách), ale pak došlo na otázku, jak se k nim dostat a to už tak snadné nebylo. Slečna nevěděla, tak mě přepojila na kolegyni, která se odmítla mojí otázkou zabývat a položila mi telefon. Naštěstí máme v tabletu stažené mapy, které, jak se ukázalo, umí vyhledávat, takže Kuba zjistil, že sídlí asi za dvěma rohy. Došli jsme tam, směla jsem v autě vyzvednout papíry (ale jenom já, protože jsem majitelka, Kuba k autu nesměl) a naštěstí se ukázalo, že všechno potřebné tam je. Uf! Tedy s výjimkou aktuálního pojištění, protože jsme si nevytiskli novou kartu po prodloužení pojistky. Tu nám ale bylo milostivě povoleno zaslat na email a z pojišťovny ji obratem zaslali. Pak se vyplnili papíry a mohli jsme odjet. Celá legrace nás stála asi $220. Takhle vystresovaná jsem byla asi jenom, když mi v Maroku ukradli batoh. Ještěže mám klidného muže (nebo to aspoň úspěšně předstíral).

Na cestu domů jsme sice měli nějaké plány, ale pro zdržení způsobené autem a všeobecnou náladou ve vozidle, jsme se rozhodli jet domů. Malou zastávku jsme udělali jenom u Indian Mill, starého mlýna na břehu Sandusky River, který postavila vláda na začátku 19. století pro indiány z kmene Huronů. Kromě toho, že jsme tam byli asi v sedm hodin večer, tak mlýn stejně ten den neměl otevřeno. Ale kdybychom se trefili do otevírací doby, za návštěvu by jistě stál. Takhle jsme se podívali kolem, nakoukli otevřenou okenicí dovnitř a trochu se prošli v parku na druhém břehu řeky. Pak už jsme jeli rovnou domů.

Detroit, den druhý ↔ už jsme doma