Kupujeme auto

Long story short, máme 2000 Volvo V40 za cca $1900 i s daní. Najeto má 162 tisíc mil, spotřebu na dálnici 26 mpg (miles per galon ~ tedy kolik mílí ujedete na galon; 1 gal = 3,8 l).

Proč auto, když to jde v Čechách bez něj?

Žádná rozumná veřejná doprava v USA neexistuje (nevěřte nikomu, kdo tvrdí opak). Ve městě to ještě docela jde (pro Pražačku je to sice utrpení, cesty je tu potřeba dobře naplánovat, ne přijít na zastávku a čekat, že to do 10 min přijede), ale mimo město je to velký problém. Například spoje do nejbližších měst či k zajímavým místům tu nejsou žádné, autobusy jezdí jen do pár velkých měst jako u nás třeba Student Agency. Proto jsme se už před odjezdem rozhodli, že si tu koupíme auto, ať si krásy téhle země zvládneme trochu užít. Cena měla být do $2000 s tím, že ho na konci pobytu prodáme. Ojetá auta se tu kupují běžně, málokdo si koupí úplně nové.

Kde jsme hledali?

V autobazarech, které většinou inzerují i na CarGurus a na americké verzi Bazoše Craiglist. Na obou se dá dobře filtrovat, vyhledávat podle umístění, věku, najetých mil a dalších parametrů. Naší hlavní podmínkou byl ale velký kufr a sklápěcí sedačky tak, aby se dalo v autě dobře spát :) Věříme, že nám to usnadní delší přejezdy, když nebudeme muset každý večer hledat volné místo pro přespání.

Jak jsme zkoušeli?

Prošli jsme inzeráty a vyhlédli si pěkné 1998 Volvo V70 - dobrá cena, podle fotek dobrý stav. Umístěné bylo v bazaru nedaleko školy, tak jsme vyrazili ho trošku prohlédnout a projet. Vypadalo fakt dobře, pěkně jelo, nebylo rezavé ani nijak poškozená (auta, která tu běžně potkáte na ulici se přitom klidně rozpadají, chybí jim nějaký ten kus nárazníku, nebo mají kufr "zpevněný" kurtou), mělo mechanickou převodovku, bylo servisované. Navíc bylo tyrkysově modré :)

Mechanická převodovka je tu velká rarita - pán se mě do telefonu opakovaně ptal, zda jsem si to u inzerátu přečetla a zda s tím umím řídit. Po příchodu do bazaru se znovu zeptal na totéž. Až když jsme řekli, že jsme z Evropy, uklidnil se. Sám je z Gruzie, takže ví, že to v Evropě umíme.

Auto se nám líbilo, jelo, brzdilo, stíralo, ale jinak houby poznáme... Řekli jsme tedy, že si to rozmyslíme a vyrazili domů. Nažhavili jsme email a obepsali kamarády, co mají Volvo o rady. Děkujeme tímto Kytkovi, Dušanovi, Minkovi, Zubovi, Neználkovi, Pudilovi a Šotkovi za řadu doporučení a tipů. Kromě možných problémů a jak je poznat nejčastější rada zněla: "Pokud můžete, vemte to do servisu na prohlídku." To se tu běžně dělá, servisy to přímo nabízejí. Po boji jsme majitele přesvědčili, že nám ho na prohlídku půjčí. Ovšem když jsem vyrážela, abych si auto vyzvedla, napsali, že ho prodali. Hm... Říkali jsme si, že se možná bojí, co nám v servisu řeknou, ale pak jsme ho našli znovu na Craiglistu, akorát o $500 dražší - buď se jim nechtělo dávat ho tak levně, nebo ho někdo koupil na kšeft a prodává ho dál.

Pátrali jsme tedy dál. Další volba padla na americkou káru - Dodge Grand Caravan. Další prohlídka, projížďka, kluk sympatický a auto hodně levné, ale taky moc velké, hodně orezlé a nezvyklý způsob řazení u volantu. To se mi nelíbilo.

Dalším krokem bylo velké googlování a větší výběr aut, který jsme nakonec zúžili na tři kandidáty. Zkoumali jsme například i možnou spotřebu (na to mají v USA moc hezké stránky, kde se dá zjistit spotřeba u všech značek aut s různými roky výroby: www.fueleconomy.gov). Nakonec jsme vyhlédli 2000 Volvo V40. Ano, tušíte správně, to nám teď stojí před domem. Ale nebylo to ještě tak jednoduché...

Když jsem si ho jela prohlédnout, byla jsem trochu nervozní, Kuba totiž kvůli škole nemohl. Auto se mi moc líbilo, jelo pěkně, vypadalo čistě. Víc toho nepoznám ;) Majitel svolil, že auto můžeme vzít do servisu. Komplikace nastala večer, napsal, že auto půjčit do servisu druhý den nemůže, protože se na něj přijde podívat někdo další... Napsali jsme, že ho chceme, ať to přehodí na jindy. To ještě šlo, ale začal chtít Proof of Insurance - tedy potvrzení, že mám řidičské pojištění. OK, tak si tedy pořídím pojištění, i když ještě nemám řidičský průkaz - stejně bych ho do dvou týdnů potřebovala, v pohodě. Kuba strávil 3 hodiny obvoláváním pojišťoven s výsledkem, že když nemám americký řidičský průkaz, tak mě nepojistí. Hm... Bez pojištění nevezmu auto do servisu. Tím pádem nebudu mít auto na zkoušky na řidičský průkaz. A tedy nebudu mít průkaz a nikdo mě nepojistí. Hezké, že?

A jak jsme koupili a odvezli?

Takže zase Hlava 22. Začarovaný kruh bylo třeba někde prolomit. Rozhodli jsme se, že auto pořádně prohlédneme sami, za pomoci všech dobrých rad výše zmíněných kamarádů. Prošlo dobře a auto jsme koupili. Snad bude v pohodě a risk se nám vyplatí (a kdyby ne, tak si vyzkoušíme na craiglistu i prodávat :)

naše nová kára [zdroj craiglist.org]

Nastala fáze papírování...

Domluva s majitelem se tedy podařila, teď to ještě vypapírovat. Pán se mnou zajel do Ohio BMV (místní dopravní úřad - jak jsem se dozvěděla, není to státní úřad, ale subdodávka od nějaké firmy), abychom přepsali auto. To šlo v pohodě. Stala jsem se šťastnou majitelkou vozu Volvo V40. Zbývá detail - registrační značka, tu naštěstí vydávají o pár dveří vedle. Ovšem ouha, ukázalo se, že když nemám řidičský průkaz ani SSN (social security number), tak nemůžu mít značku. Můžu vlastnit auto, ale nemůžu mít značku. Všechny to dost překvapilo, chvilku volali někam výš, ale nepodařilo se jim to nijak vyřešit. Na otázku, zda to není trochu nelogické (máme auto, ale nemůžeme s ním přijet na zkoušky, protože nemá značku a pojištění, takže nemůžeme dostat řidičák, bez nějž nejde oboje zmíněné získat), paní pokrčila rameny s tím, že to zákony v Ohiu občas bývají.

Pan teď-už-bývalý-majitel se k situaci naštěstí postavil čelem a rozhodl se mi půjčit značku Dealer - spolupracuje s nějakým autobazarem, tak je má k dispozici. Buď mi sežene dočasnou, 30 dní platnou, značku nebo mám do zkoušek tuhle. Takže nám na parkovišti stojí Volvo V40 s parádní značkou Dealer a přitom je úplně moje :)

Takže další kroky jsou jízdy (3. listopadu), řidičský průkaz, pojištění a registrační značka, snad už bez dalších zádrhelů. A pak - těš se Route 66!