Jsem řidička, už podruhé...

Jak je asi z názvu patrné, dobrá věc se podařila! Jsem velmi šťastnou držitelkou řidičského průkazu státu Ohio. Nebylo to pravda úplně triviální, ale podařilo se.

řidičský průkaz státu Ohio, od letoška zelený, předtím růžový

Naivně jsem si myslela, že to nikdy nebudu potřebovat - řidičský průkaz už nějakou chvilku mám, před cestou jsem si pořídila jeho mezinárodní verzi a paní na úřadě mi říkala, že to funguje báječně a většinou dokonce stačí naše plastová kartička. Po příjezdu bylo imigrační školení, kde jsme se v dozvěděli, že nám tu řidičské průkazy neplatí a musíme si požádat o místní. Chvíli nebylo jasné proč, informace se různily. Nakonec se zdá, že správná verze je, že s vízem J-1/J-2 nejsme turisté, ale něco jako dočasní rezidenti, tudíž nelze využívat turistickou platnost mezinárodního průkazu (ovšem proč to tak v zákoně je, to je otázka...).

Následovala fáze zjišťování, co potřebuji. Informace se opět různily - v příručce, na infolince a na webu bylo možné získat vzájemně si odporující informace (potřebuji/nepotřebuji trvalý pobyt, SSN a další). Nešlo jinak a vyrazila jsem do Ohio BMV (místní dopravní úřad) osobně. Příhodně jsem jela na kole, protože to byl nejrychlejší způsob, jak se tam dostat - vzdálenost od domu asi 5 mil, hromadnou dopravou hodina, na kole 40 min i s blouděním. Paní v kanceláři byla milá, chápavá. Vysvětlila mi, co potřebuji a ochotně zkontrolovala doklady, jestli je mám v pořádku, ačkoliv jsem je v tu chvíli ještě nepotřebovala předkládat. Rovnou mi udělala oční test (jako u očaře, koukáte do takové mašinky na barvy a čtete písmena) a nabídla mi, abych rovnou udělala vědomostní část zkoušky. Souhlasila jsem, protože jsem si už celou příručku pravidel silničního provozu přečetla a zdálo se mi, že je to podobné, jak v Čechách. Test se skládá ze 40 otázek, na výběr jsou 3 odpovědi, jedna je správná (takže už čistou náhodou byste měli získat 13 správných odpovědí :) Musíte zodpovědět správně 30. Ptají se na značky, omezení rychlosti, postihy... vše, co se dá testovat otázkou. Když se to nepovede, můžete přijít druhý den zas. Byla jsem úspěšná, udělala jen 3 chyby (z čehož alespoň jednu proto, že jsem si pořádně nepřečetla otázku...) a u 34 otázky mi to napsalo, že jsem prošla. Juchú! Paní mě tedy naplánovala na jízdní zkoušku. Naštestí jsem se na odchodu zeptala, jakým autem se bude jezdit, abych se na to připravila. Odpověď mě srazila do kolen - přece Vaším! Chvíli jsme spolu vedly diskuzi o tom, jak mám přijet s autem, když nemám řidičský průkaz a nemůžu tedy řídit. Navíc tu po 2 týdnech pobytu neznám nikoho tak dobře, aby byl ochoten mi půjčit auto. Dobraly jsme se k tomu, že 60 dní po příjezdu můžu řídit na svůj řidičský průkaz a s autem, že to mám nějak vyřešit.

Auto jsme sehnali (těžší část), tak zbývalo udělat jízdní zkoušku (zdánlivě snadná část).

Nic špatného jsem netušila a na zkoušku dorazila trochu nervozní, ale vcelku spokojená. Řídím už 10 let, tak to by bylo, aby se to nepovedo... Pan inspektor byl milý, zahájil otázkou, jestli u nás v České republice jezdíme vpravo (nebyl první, kdo se na to ptal) a poté, co zkontroloval, jestli mi svítí blinkry a brzdová světla a funguje klakson, jsme vyrazili. Přes parkoviště jsme dojeli k 5 dopravním kuželíkům. A že část zkoušky číslo 1 je "maneuverability". Jak to probíhá se podívejte na videu. Smyslem je projet mezi kuželíky tam a zpátky a žádný nesrazit. Není to úplně triviální, jsou hodně blízko u sebe, ale dá se to. Do toho levého spodního jsem při couvání šťouchla přední pneumatikou, ale nespadl :)

První část úspěšně za mnou, můžeme vyrazit do provozu. To byl naopak slabý odvar mé české zkoušky - tam jsem jezdila v Praze přes Kulaťák a přilehlé hlavní ulice. Tady to spočívalo v přejetí jedné hlavní na semaforech a potom chvilka jízdy v rezidenční čtvrti, kde jsem nepotkala jediné jedoucí auto ani chodce, maximálně pár veverek :) To jsem zvládla dobře, na stopkách jsem stavěla. Bylo mi vytčeno, že jezdím moc uprostřed (kde bych asi tak měla jet, když po obou stranách stojí auta a proti mě nikdo nejede?) a že jsem zastavila v křižovatce, i když tam nebyla stopka. Ale prošla jsem - prý je vidět, že řídím :)

Jako u každého správného úředního úkonu následovalo ještě papírování. Vedle v kanceláři bylo potřeba vystát frontu, přesvědčit paní u přepážky, že opravdu nepotřebuji SSN, odevzdat potřebné dokumenty, něco vyplnit, zaplatit, nechat se vyfotit a počkat na průkazku.

Jaké doklady potřebujete a kolik to stojí?

Na řidičský průkaz je potřeba mít s sebou - pas, vízum, DS-2019, doklad o bydlišti v USA (dokument obsahující adresu, nejlépe od banky nebo jiného poskytovatele služeb; nájemní smlouva není dostatečný doklad). Cena $25.75. V případě pobytu na vízum je platnost průkazu omezena dobou, na kterou bylo vystaveno vízum.

Předpokladem je, že máte platný řidičský průkaz z jiné země. Jak to funguje, když se učíte řídit, těžko říct.

Registrační značka

Když už jsem tam byla a měla řidičský průkaz, tak jsem si rovnou vyzvedla registrační značku pro auto, vyměnila ji a vrátila značku Dealer majiteli. Značka se musí obnovovat vždy o narozeninách majitele. Stojí to $52.25 na rok.

Máme auto, řidičku a registrační značky, nic nám tedy nebrání vyrazit na cesty! A tak hned vyrážíme na víkend - na sever, k jezeru Erie, omrknout pobřeží, nějaké ty parky a možná i Cleveland, uvidíme.

naše Volvo, hezky pod dohledem