Lake Erie

Máme auto i řidičský průkaz, konečně můžeme jet na pořádný výlet! Navíc předpověď věštila krásné počasí. Nedalo se nic dělat, museli jsme vyrazit :)

Cílem byl břeh Erijského jezera mezi městy Toledo a Sandusky a série chráněných území, které se tam nacházejí. Naložili jsme auto a za krásného pátečního odpoledne vyjeli. Ano, naložili je to správné slovo - s autem je věcí prostě vždycky víc a hůř zabalených. První zastávka byl místní Hudysport, obchod REI. Tohle přirovnání je k Hudysportu velmi přívětivé, ve skutečnosti je Hudysport takový hodně malý bráška. Prodejní hala byla měla na délku tak 80 metrů... Kuba potřeboval pohorky, sehnali jsme. Kromě toho jsme si taky koupili vstupenku do národních parků (děkujeme Lence, Matějovi a Mikimu za svatební dar!) a pár dalších výletních nezbytností (třeba zapomenuté lžíce, ehm). Večerem jsme potom pokračovali po silnicích až k Sandusky, kde jsme se na odpočívadle zastavili, povečeřeli a spokojeně přespali. Auto bude potřebovat pár drobných úprav a bude se v něm spát skvěle, zatím to bylo trochu těsné.

první pohled na jezero Erie

Ráno jsme vyjeli směrem na západ k Maumee Bay State Park. Cestou jsme se zastavili na břehu jezera a chvíli se kochali pohledem na něco, o čem jsme se učili v zeměpise a teď nám to spokojeně šplouchalo u nohou - Erijské jezero. Samotný park byl moc hezký, převážně mokřad s duby, různými keři a rákosem. Pohybovat se tam dalo jen na vyvýšeném chodníku, pod námi byla většinou bažina. Prošli jsme si celou stezku (asi míli dlouhou), podívali se na všechny vyhlídky a viděli jelence běloocasého (normální dospělý jelen, toho jsme v bažinách nečekali), ondatru pižmovou a z pozorovatelny v infocentru i spoustu ptáků - sojku chocholatou (blankytně modrou), datla bez českého jména (red-bellied woodpecker)... Zjistili jsme, že celá oblast byla dřív velká černá bažina - Great Black Swamp, z níž většinu kdysi vysušili a její zbytky teď složitě chrání jako útočiště pro divokou zvěř závislou na tohle biotopu.

panorama Maumee Bay, je okousané, protože když fotím z ruky, tak je to vždycky křivě

jelenec běloocasý

datel s červeným bříškem - red-bellied woodpecker

Pokračovali jsme do sousedního Ottawa National Wildlife Refuge. Vyzbrojeni dalekohledem vypůjčeným v infocentru jsme prošli celou oblast. Většinu doby jsme pozorovali ptactvo - pozor, zážitek měsíce - viděli jsme 4 orly bělohlavé, 3 dospělé a jednoho ročního (nemá ještě bílou hlavu). Kromě toho bernešky velké, káně rudoocasou, labuť trumpeter swan, volavku velkou, volavku bílou lovící rybičku (najednou strčila hlavu do vody a když ji vyndala mrskal se jí v zobáku ocásek), strakapouda osikového nebo amerického (liší se pár červenými tečkami na bříšku, až tak jsme ho neviděli), vlhovce červenokřídlého a spoustu dalších, co jsme nepoznali. Po vycházce jsme ještě půl hodiny procházeli Kubův nový atlas ptáků, abychom to všechno pojmenovali.

kdybyste si nevšimli, tak tam vzadu, nahoře na stromě, sedí orel :)

Navečer jsme se přesunuli k závěrečné návštěvě dne do Marblehead Lighthouse State Park. To je takový mikroparčík s krásným majákem. Prošli jsme se kolem, pomalu se setmělo a tak jsme si řekli, že tam přespíme. Policisté nás zkontrolovali, když jsme vařili večeři (těstoviny, jak jinak na výletě), nijak se nepodivovali, jenom se přišli kouknout. Tak jsme si řekli, že to zkusíme. Nikde nikdo, tak jsme v sedm zalezli a zanedlouho usnuli. Tušíte správně, bylo to trochu s dobrodružstvím. V půl třetí nás vzbudil policista, že spát tam nemůžeme, že park se v jedenáct zavírá a nemáme tam co dělat. Hezky jsme si s ním popovídali, poradil nám, kam se přesunout, jaké další parky jsou v okolí a odjel. Tak jsme se uprostřed noci přesunuli asi o míli vedle na parkoviště na břehu jezera. Spát se nám už moc nechtělo, přeci jen jsme toho od sedmi už dost naspali, ale ještě jsme usnuli.

Vzbudili jsme se přesně v půl sedmé, když začalo svítat. S veškerým sebezapřením jsem se i se spacákem a  fotoaparátem přesunula na blízkou lavičku, Kuba se ke mě po chvíli přidal. Na lavičce jsme vydrželi následující hodinu a půl sedět a kochat se. Bylo z toho milion fotek a 4 pokusy o panorama (nepodařené, jak jsou tam vlny, tak se to nedá složit, to bych toho musela půlku překreslit :)

Potom jsme zjistili, že přes silnici je Lakeside Daisy State Nature Preserve. Bohužel jenom jedna, méně zajímavá část. Druhá byla o kus vedle a do té asi pojedeme na jaře - je to starý vápencový lom, kde v květnu kvetou tisíce mírně ohrožených lakeside daisy (Tetraneuris herbacea).

Další zastávkou byl East Harbor State Park, zřejmě vyhlášené místní koupaliště. Prošli jsme se po pláži, Kuba se vykoupal (což vzbudilo rozruch u všech kolemjdoucích, vzhledem k teplotě všichni chodili v bundách a čepicích a koupali se jen psi co byli na procházce). Posbírali jsme pár oříšku ořechovce (hickory), naobědvali se a vyrazili k domovu.

miliardy přesliček

Cestou jsme ještě omylem zastavili u kostela St. Gaspar del Bufalo.

Záměrně jsme pak stavěli u poutního místa Sorrowfull Mother Shrine. A to byl další z výrazných zážitků výletu. Představte si lesopark - vzrostlé stromy, keře, cesty a cestičky. Do něj vložte velké množství nesourodých kaplí, kapliček, soch a svatých obrázků. Udělejte celou představu ještě třikrát podivnější než máte nyní. A zhruba tak to vypadalo...

v pozadí kaple Panny Marie z Czenstochowe

Madona v koupelně

Pak už jsme v klidu a pohodě za Kubovy skvělé navigace dojeli až domů. Cestou jsme viděli dlouhatánský vlak (asi tak 3 míle) a taky nás chvíli sledoval policejní vůz, ale nezastavil. Už se moc těšíme na další výlet, ten první byl parádní.

Víc fotek najdete ve fotogalerii.