Washington D.C., část první

památník prezidenta Lincolna

13. 3. Hagerstown - Pilot (PA) → Washington D.C. (část 2)

Cestou z Gettysburgu nás čekala trochu zácpa - na dálnici se srazila tři auta, tak se to trochu štosovalo. Ale netrvalo dlouho a dojeli jsme k první zastávce, kterou jsme si naplánovali před příjezdem do centra, ke Great Falls. To je národní park kolem vodopádů na řece Potomac na severozápadním okraji Washingtonu. Podle počtu lidí v lehce deštivém počasí a velikosti parkovišť jsme usoudili, že je to vyhledávaná destinace pro obyvatele hlavního města - návštěvu v létě o víkendu nedoporučujeme. Vodopády jsou krásné. V řece je několik kamenitých ostrůvků, mezi kterými se valí hektolitry vody za sekundu.

Great Falls

takhle to nevypadá, ale teče to hodně a hlasitě

Kromě toho parkem vede náš oblíbený C&O Canal. Tentokrát i napuštěný vodou a s loďkou, ve které se dá v létě projet. V návštěvnickém centru jsme se od dobrovolníka-penzisty dozvěděli o speciální měně, který společnost provozující kanál používala, a jejímu vztahu k španělským dolarům. Kanál totiž vznikl před válkou za nezávislost, tedy dříve než americká měna. Britové v té době úmyslně omezovali množství britské měny v koloniích, aby omezili vzájemý obchod kolonií a také obchod kolonií s jinými zeměmi než mateřskou Británií. Společnost C&O kanálu proto vydávala vlastní směnky, které bylo možné vyměnit za peníze španělské. Podél kanálu se ale se směnkami čile obchodovali jako s bankovkami. Byla to jedna z prvních měn na půdě budoucích USA a předchůdce dnešního dolaru.

C&O Canal a loď

Po prohlídce kanálu jsme vjeli do hlavního města USA s cílem navštívit ještě před zavřením národní katedrálu - the National Cathedral. Důvod byl prostý prostý - byla cestou k našemu washingtonskému bydlišti, je poměrně daleko od centra a v neděli se nevybírá vstupné. Kromě toho, že je jako správná katedrála hodně velká (a v opravě), tak má i obrovské podzemí, bloudili jsme v něm alespoň čtvrt hodiny a nalezli 3 podzemní kaple.

národní katedrála

portál

zmoklá Eliška kouká na hezkou lucernu, co není na fotce vidět

Po krátké procházce v dešti kolem katedrály jsme vyrazili do našeho washingtonského bydlení. Na Airbnb jsme našli hezký pokoj u Shauna. Instrukce, jak se dostat do domu jsme dostali předem, protože Shaun byl zrovna v Columbusu u rodičů (legrační náhoda). Doma nikdo nebyl, tak jsme se zabydleli a uvařili večeři. Později dorazil další spolubydlící Alex, tak jsme si povídali. Alex i v úterý dorazivší Shaun, byli moc milí a povídaví. Sice jsme každý den dorazili "domů" docela pozdě, ale bez povídání s naším spolubydlícím a hostitelem se to obešlo málokdy.

14. 3. Washington D.C.

Ráno bylo asi o 20°C méně než jsem očekávala a to mě hned na úvod roztrpčilo. Ale v průběhu dne se to zlepšilo. Pořídili jsme si třídenní předplatné na kola a hned ráno jsme vyjeli po cyklostezkách do centra. Byly to asi 3 míle a s početnými semafory nám to zabralo asi 20 minut. Přes National Mall jsme došli do Smithonian Castle, návštěvnického centra pro Smithonian. To je síť 19 národních muzeí, která se nacházejí hlavně kolem National Mall, a jednoho ZOO, které je kousek od centra. Během návštěvy Washingtonu jsme se podívali do 4 muzeí a všechna byla moc zajímavá.

národní galerie a washingtonští špačci

motivační expozice ve Smithonian Castle - z každého muzea něco

National Mall

Na Mallu (hlavní třídě Washingtonu) jsme si postupně prohlédli:

Památník prezidenta Washingtona - žádná budova v D.C. nesmí být vyšší, na to tu mají federální zákon. Dá se vyjet i nahoru a rozhlédnout se, ale lístky na vstup je nutno pořídit hodně dopředu - tedy ještě dřív, než jsme se rozhodli, že pojedeme na jarní prázdniny právě sem. Ale i ze země to je impozantní stavba. Zajímavé je, že památník stavěli několik desetiletí. Nejdříve vyrostla jen asi třetina a zbytek se stavěl o mnoho později. Mezitím stihl "vyschnout" původí zdroj mramoru a na památníku jsou tak při bližším pohledu patrné různé barvy nahoře a dole.

Památník 2. světové války - monumentální prostor který vzpomíná na účast USA a zahrnuje jak atlantické, tak pacifické bojiště. Kromě věnců za každý stát USA jsou tam vtipné bronzové tabule s civilními i válečnými výjevy z období války. Své místo si zde našel i Kilroy, oblíbená postavička z období druhé světové války, která s nápisem "Kilroy was here" zdobila většinu míst, kudy prošli američtí vojáci. Našli jsme jednoho ze dvou, který se na památníku schovává.

pohled přes Reflecting Pool

Památník prezidenta Lincolna - před odjezdem jsme se (jako přípravu na návštěvu metropole) dívali na film Mr. Smith Goes to Washington, tak jsem věděla, že Lincoln bude působivý. Je asi 10x působivější, než jsem čekala. Místo bylo plné lidí, ale i tak s neskutečnou atmosférou. V přízemí je malé prezidentské muzeum. Památník je často místem veřejných shromáždění a protestů (viz například scéna z Forresta Gumpa) na jeho schodech byl také pronesen jeden z nejikoničtějších projevů 20. století - Kingův "I have a dream".

Památník války v Korei - tak jako v Koreji se zde vojáci brodí v podrostu. Vedle památníku je stánek s počítači, kde si můžete vyhledat příbuzné a známé, co v Korei bojovali.

Památník Martina Luthera Kinga - socha je nejvyšší postavou na National Mall a tváří se nejméně přístupně. Ovšem myšlenka památníku je inspirativní - zhruba "z hory zoufalství zrnko naděje".

Památník prezidenta F. D. Roosevelta - informace, kterou jsem o tomhle památníku měla byla, že je ve velikosti desky stolu. Ve skutečnosti je malinko větší. Plochou vlastně největší na National Mall. Potom se ale ukázalo, že památník ve velikosti stolu, který si prezident sám přál, skutečně existuje, ale na jiném místě D.C. Kromě toho mu ale postavili tento, mnohem větší, s poněkud ponurou atmosférou. Ale v létě, když je obklopen kvetoucími japonskými višněmi a ve fontánách bublá voda to bude jiný zážitek. Památník obsahuje zajímavé prvky charakterizující 4 prezidentská období Franklina Delano Roosevelta, např. třicetiletou krizi a Rooseveltův New Deal.

Památník prezidenta Jeffersona - v zátoce naproti M. L. Kingovi, s výhledem na Bílý dům najdete památník jednoho z "otců zakladatelů" a 3. amerického prezidenta, Thomase Jeffersona. Ten je v lecčem podobný Lincolnovu památníku - řecký styl, mramor, sloupy, velká socha a vytesaná památná slova. V Jeffersonově případě samozřejmě především z Deklarace nezávislosti, jejímž je autorem.

prezident Jefferson

exteriér

rozlučkový pohled na National Mall přes Tidal Basin

Na kolech jsme se přesunuli k muzeu přírodních věd. Je krásné. Prohlédli jsme si expozice savců, koster, drahých kamenů, hmyzu a určitě jsem ještě na nějakou zapomněla. Brontosaurus je bohužel až do roku 2019 v rekonstrukci, takže na toho musíme přijet příště. Našla jsem bankovku v hodnotě 10 jenů. Příští cesta bude asi do Číny :)

slon je součástí expozice, popisky jsou na ochozu

expozice koster

Z muzea jsme odešli až se zavřením a šli se projít skrz Federal Triangle (trojúhelník mezi National Mall, Kapitolem a Bílým domem, na němž jsou soustředěny důležité veřejné budovy včetně  například ministerstva financí, obchodu, či životního prostředí) k Bílému domu. No domeček je to pěkný, úplně jak z televizních přenosů. Oproti ostatním budovám na National Mall působí trochu přikrčeně, ale je to přeci jen dům pro rodinu a ne sídlo nějaké instituce se stovkami zaměstnanců jako jsou ministerstva, muzea a Kapitol. Michelle ani Baracka jsme bohužel nepotkali.

White House

Odtud jsme po Pennsylvania Avenue dokončili prohlídku Federal Triangle a viděli jsme velitelství FBI, Navy Memorial a druhý památník prezidenta F. D. Roosevelta, tentokrát skutečně ve velikosti desky pracovního stolu. Našli jsme kolo a stmívajícím se hlavním městem dojeli domů.

úřad s krásnými detaily

vstupní brána

15. 3. Washington D.C.

Ráno bylo počasí trochu přívětivější. Nasedli jsme na kola a kolem nejvyššího soudu dorazili do Knihovny Kongresu. Tam jsme se přidali ke komentované prohlídce, která právě startovala a trvala asi hodinu. Náš průvodce se zaměřil hlavně na výzdobu knihovny, takže jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o nástěnných malbách a jejich autorech. A taky jsme viděli původní Guttenbergovu bibli.

nejvyšší soud

interiér knihovny Kongresu

čtyři roční období

kupole ve studovně

Guttenbergova bible

Kolem budovy kongresu jsme došli k botanické zahradě, kde jsem se dvě hodiny courala po skleníkách a koukala na rostlinky. Kuba si mezitím prohlížel muzeum amerických indiánů. Když jsem za ním dorazila z botanické, tak mi ukázal vybrané části expozice a bylo to opravdu zajímavé. A překvapivě zaměřené nejen na indiány, jak je známe z mayovek, ale i na Inuity a Maye.

každodenní potřeby indiánů z kmene Dakotů

zimní oblečení

wampumy, neboli první indiánské smlouvy

Po muzejích jsme si vyšli prohlédnout National Mall, konečně také se sluncem. Bylo to o hodně přívětivější než předchozí den. Jako novinku jsme navštívili památník války ve Vietnamu. A to je vážně něco - velmi neutrálně laděný památník vznikl jako první z válečných památníků na National Mall (vznikl tedy nejblíže válce, kterou připomíná). Na kamenných deskách jsou uvedena jména všech zabitých nebo pohřešovaných členů armády v pořadí, v jakém zemřeli. Památník navrhla mladá studentka z Ohia a byl z počátku velmi negativně přijímán vietnamskými veterány. Ale vše se v dobré obrátilo a teď se památník všem líbí. A samozřejmě si zde opět můžete vyhledat své příbuzné a známé - tentokrát k tomu slouží "telefonní seznam" jmen s uvedenými souřadnicemi, kde na deskách hledat.

Washingtonův památník

památník války ve Vietnamu

Na závěr dne jsem neodolali a přidali jsme se ke komentované prohlídce po památnících Vietnam-Lincoln-Korea. Prohlídku zajímavě vedl ranger národního parku, který informace podával s dostatečným kontextem, abych to pochopila i já, americké historie příliš neznalá. To ale způsobilo, že jsme hodinu strávili u Vietnamu a hodinu u Lincolna. Na Koreu už nezbyla síla a úplně ucapkaní jsme jeli domů. Večer byl doma náš domácí Shaun, tak jsme si docela dlouho povídali.

památník prezidenta Lincolna

památník prezidenta Washingtona

Cestou do D.C. ↔ Washington D.C., část druhá