 |
| na tomhle se dá přijet z Kuby - ta tm. modrá vpravo je asi 2 měsíce stará... |
Součástí areálu bylo také muzeum signální techniky používané na majáku. Expozice zahrnovala vývoj od antických věží s ohněm, přes glycerinové lampy a jednoduché čočky, až po moderní Fresnelovy čočky jako jsou dole na obrázku. Kuba tam strávil spoustu času, já musela utéct, protože tam byla klimatizovaná vlezlá zima. Škoda, vypadalo to moc pěkně.
 |
| Fresnelovy čočky v různých velikostech |
Po obědě jsme jeli na
Canaveral National Seashore. Tam jsme zjistili, že inzerované kempy jsou pouze na ostrovech, takže se tam nedostaneme a úspěšně nám zatajili, že se dá spát i na pláži. To jsme zjistili později v brožuře. Tak jsme si prošli stezku k laguně, kde jsme v lese potkali pomerančovník a u laguny vtipnou skupinu rybářů - mladí otcové s potomky, jeden z nich rybařil s dítětem v nosítku na zádech. V laguně se prohánělo pár delfínů, co občas vystrčili nad vodu ploutev. Prošli jsme se po pláži a na závěr sledovali západ slunce z Turtle Mound (další z indiánských skládek, ovšem tahle je asi 40 stop vysoká).
 |
| pobřeží z mangrovů |
 |
| foto speciálně pro manželky rybářů |
 |
| medůza vyplavená na pláž |
 |
| pobřežní ptactvo |
 |
| podvečer na pláži |
 |
| další obyvatel Canaveral National Seashore - pásovec devítipásý |
 |
| západ slunce z Turtle Mound |
Následovala fáze hledání spaní. Objeli jsme nějaké kempy, ale všechny byly jenom pro obytné vozy. Z nedostatku lepšího místa jsme chvíli uvažovali o parkovišti u další části národního parku, kde zcela výjimečně nebyla žádná cedule zakazující přespávání. Docela dlouhou dobu jsme tam vyčkávali - večeřeli jsme a pozorovali vycházející zimní oblohu a hledali, které hvězdy patří do zimního šestiúhelníku. Nakonec jsme to vzdali a kousek odtamtud se zeptali domorodce, jestli neví o nějakém místě. Asi jsme vypadali zoufale, protože nám nabídl, že můžeme klidně přespat u něj na dvorku/zahradě. Chvíli jsme si s ním povídali, povídal o delfínech, co v laguně plavou a že je rybář. Pak nás nechal svému osudu, tak jsme si zalezli do auta a strávili noc na břehu Mosquito Lagoon, která dostála svému názvu a neustále jsme se budili, jak nás kousali moskyti, komáři a jiná létající havěť.
 |
| Mosquito Lagoon, takhle vypadala vcelku neškodně |
28. 12. Mosquito Lagoon (FL) → Orlando - Pilot (FL) (290 mil)
Tenhle den stál za to od úsvitu až do pozdní noci. Vstávali jsme brzo, tak jsme za úsvitu mohli pozorovat delfíny, jak plují lagunou a několik bílých pelikánů, kteří se vznášeli na hladině jako nadýchané sněhové pusinky. Nechtěli jsme už ráno moc otravovat u domu, tak jsme se rychle sbalili a odjeli do
Merritt Island National Wildlife Refuge, která těsně sousedí s Canevaral National Seashore. Jako první jsme zastavili u kapustňáků. Ti se drží se v mělkých vodách a v jednom místě rezervace je ideální pozorovací místo. Tak jsme sledovali, jak se ta obrovská zvířata občas převalí, vyplují k hladině se nadechnout a když se potřebují přesunout, mávnou decentně ploutví. Zkusili jsme je ještě najít na jiném místě, ale tam jsme viděli hlavně spoustu kondorů havranovitých (něco jako sup), jak se živí na zbytcích ryb, co tam nechali nepořádní rybáři.
 |
| kondoři, co se chovají jako slepice |
Poté jsme se přesunuli do samotné ptačí rezervace. V návštěvnickém centru jsme si půjčili dalekohled a vyrazili na vyjížďku. Tedy pozor - Kuba vyrazil. Chce s autem trochu trénovat, kdyby si tu dělal řidičský průkaz, protože ten český mu tady s vízem neplatí. A tak jsme usoudili, že takřka prázdné silnice rezervace s nízkým rizikem setkání s policisty budou dobré místo, kde se seznámit s automatickou převodovkou našeho Volva. V rezervaci mají vyjížďkovou trasu pro pozorování ptáků. Jedete, zastavíte, sledujete a jedete dál. Viděli jsme neuvěřitelné množství ptáků spousty druhů a barev. Za zmínku stojí fakt, že jsme viděli všechny druhy volavek až na jednu a také sytě růžového kolpíka (spoonbill).
 |
| laguna s tisíci mangrovovými ostrůvky |
 |
| hejna ptáků |
Asi v půlce trasy byla avizovaná pěší trasa. Chvíli trvalo než jsme ji našli, ale nakonec jsme vyšli správnou cestou kolem laguny. Trochu nás překvapila délka trasy, bylo to celkem 5 mil. Ale když jsme začali přemýšlet, že se vrátíme, byli jsme skoro v půlce. A štěstí, že jsme se nevrátili. Potkali jsme totiž aligátora. Líně ležel na břehu jednoho z mangrovových ostrůvků, kterých bylo v laguně nepočítaně. Doufali jsme, že tráví oběd a nebude si chtít smlsnout na nás.
 |
| mangrovy |
 |
| najdete aligátora? |
Z vycházky poněkud osmahnuti sluncem jsme se vydali na pláž. Dojeli jsme na Cocoa Beach a tam jsme viděli správnou floridskou pláž. Molo do vody obsypané rybáři, bary, všude spousty lidí s plážovými lehátky a přenosnými ledničkami plnými limonád, také surfaři v neoprenech. A na dohled jako bonus odpalovací věže raketoplánů v nedalekém středisku NASA. Vykoupali jsme se, poseděli v zapadajícím slunci a odjeli směrem na Orlando k naší oblíbené benzínce Pilot.
 |
| floridská pláž po západu slunce - jako lusknutím prstů se vylidnila, my také balíme |
St. Augustine ↔
Okefenokee
0 komentářů:
Okomentovat