Proběhlo sušení stanu a větrání auta a pak už odjezd přes přístavy k
Fort Caroline National Memorial, tentokrát spojenému s přírodní částí Theodore Roosvelt Area. V návštěvnickém centru bylo zajímavé malé muzeum vysvětlující historické a přírodní souvislosti pevnosti a Floridy. Poté jsme si prohlédli rekonstrukci pevnosti z 16. století, která byla založena franouzskými Hugenoty, jejíž obyvatele později krutě vyvraždili Španělé. Je to opravdu spíše umělecká licence než opravdová pevnost - neví se, kde přesně byla a nákresů z 16. století moc nezbylo. Ale místo je to pěkné a historie zajímavá, ač krutá.
 |
| z muzea |
 |
| opět vycházka, opět duby |
Když jsme vyrazili na procházku po Theodore Roosvelt Area, bylo už poměrně horko, tak jsme moc zvířat neviděli. I přesto jsme viděli zajímavou věc - kopec z lastur a mušlí. Přemýšleli jsme, čím to mohlo být způsobené a vymysleli jsme několik fantastických teorií. Jak jsme se pak dozvěděli v náštěvnickém centru, pravda je úplně jiná - tyto kopce (tedy na poměry Floridy kopce) jsou vlastně skládkami mušlí, které navršili indiáni za roky, kdy na pobřeží nerušeně žili a živili se místními mořskými plody.
 |
| Theodore Roosvelt Area |
 |
| Theodore Roosvelt Area |
Dalším programem měla být prohlídka města a pevnosti v St. Augustine. To se ale pokazilo neuvěřitelnou dopravní zácpou, která nás čekala při příjezdu do města. Později jsme zjistili, že se tam dnes koná nějaký Light Festival. Změnili jsme proto plán a zastavili u
Mission of Nombre de Dios. Tak jako je St. Augustine nejstarší město v USA, je Nombre de Dios první americká misie (první mši zde španělští duchovní sloužili už v roce 1565, tedy před 450 lety). Park, kaple, obrovský kříž, rybníčky. Klidné místo na velmi pozdní oběd a přemýšlení, jak to provedeme dál.
 |
| Mission of Nombre de Dios |
Dopravní zácpa už trochu polevila, tak jsme se mírnými přískoky přesunuli vozem k pevnosti. Tam se nám nepovedlo zaparkovat, tak jsme pokračovali dál do města. Po chvíli jsme našli parkoviště s volným místem. Zaparkovali jsme, zaplatili v automatu parkovné a pak nám nějaký dobrý muž řekl, že po páté není třeba platit. Což bylo dost nefér, protože automat si nechal naťukat parkování do půl osmé večer a vůbec neprotestoval. Takhle neférově se nechovají ani parkovací automaty v Praze. Mírně rozčarovaní z parkování i z okolního davu jsme vyšli do ulic. Chvíli jsme se motali centrem, až jsme se našli. Prohlédli jsme si dvě budovy postavené významným místním podnikatelem - v jedné nyní sídlí radnice a muzeum, ve druhé Flager College. Stojí proti sobě, dvě budovy ve stejném stylu a tvoří tak zajímavý a velice honosný celek. Mohli jsme si prohlédnout vstupní halu školy a není divu, že obě stavby byly v době svého vzniku nejhonosnější v širém okolí.
 |
| radnice a muzeum |
 |
| Flager College |
 |
| interiér školy, kupole ve vstupní hale |
 |
| schodiště s vitrážemi od Tiffanyho |
Centrem jsme se prodrali k pevnosti
Castillo de San Marcos, která byla už bohužel zavřená (škoda té zácpy, jinak bychom to stihli). Prošli jsme si tedy okolní park a pevnost obhlédli zvenku, v nočním osvětlení působila opravdu monumentálně.
Přespali jsme na benzínce Pilot kousek od města. Tentokrát měla obrovské parkoviště, tak jsme mohli zaparkovat mezi ostatní spáče až na klidnějším konci parkoviště. Na noc jsme si nechali otevřené střešní okénko a díky tomu nás čekalo malé překvapení. Probudili jsme se krátkým deštěm. Za chvíli přišla další přeháňka, pak další a další. To už začalo být trochu divné, tak Kuba vykoukl a zjistil, že to není přehánka, ale zavlažování, které to kromě zeleně bere i s kolem stojícími auty.
Na pláži ↔
Cape Canaveral
0 komentářů:
Okomentovat