Eliška sportuje

No, nesmějte se tak nahlas, je to slyšet až sem. Já, která sporty nikdy moc nemusela, tu sportuji jako divá.

Jezdím na kole - "zdědila" jsem po předchozí nájemnici kolo. Je takové hezké, městské. Jezdí tak akorát rychle, aby mohl Kuba běžet vedle mě a občas mě dokonce předběhnout (to jsme tedy zkoušeli jenom jednou). Když jedu na nejmenší převod, tak mě v klidu předejde i ne úplně rychlý chodec. Ale to nevadí, já jedu! Jezdila jsem celý podzim do školy, teď už moc ne, protože nastalo období občasných dešťů, na kole nemám zadní blatník a nemám ráda scénu z Obecné školy:

Chodím na jógu - ve univerzitním sportovním centru mají lekci "Yoga Foundation", což jsou nejzákladnější základy jógy. Něco akorát pro mě na pondělní večer. Kromě toho občas zajdu do bazénu nebo na tenis - centrum je výborné.

Hraji ultimate frisbee - dobře, to jsem hrála i v Praze. Ale tady je to jiné kafe - hraje se 4x týdně dvě až tři hodiny. Úterý, čtvrtek, sobota, neděle. Obzvlášť v úterý a ve čtvrtek si připadám trochu divně, když se chystám na hru, hrajeme totiž od šesti. Venku se stmívá, já si oblékám vlněné podvlíkačky, dvě vlněná trika (zlatý Icebreaker), tlusté ponožky, mikinu a poněkud nepatřičně si k tomu vezmu sukni. Nemám tu totiž trenky a podvlíkačky jsou od slova podvléknout, tudíž je potřeba si přes ně něco vzít. Přes to obleču zimní bundu, vezmu čepici, do tašky dvoje rukavice, kopačky a vodu a vyrážím do tmy a zimy na hřiště. Tam se nás sejde kolem dvaceti - hrajeme na dvou osvětlených hřištích s umělou trávou jednu až tři hry, občas se týmy prostřídají. Hraje různorodá směs jak věkově, tak profesně. Někdo chodí pravidelně, někdo jednou za dva týdny. Nejlepší na tom ale je, že mi to začíná konečně jít a nemám pocit, že jsem v týmu jenom do počtu. Jo a je to zadarmo! 

takhle se tu hraje, když je na normálním hřišti plno - prostě nám kluci posvítili