K ránu se asi nedá napsat nic nového - vstát, uklidit auto, dát si čaj a snídani a dojet do města. Zaparkovali jsme u
Jimmy Carter Presidential Library, odkud jsme parkem došli po Freedom Trail (stezka propojuje obě zmíněná místa a připomíná tyto významné rodáky) až k
památníku Martina Luthera Kinga Jr. Ten je vskutku poutním místem Afroameričanů - bylo jich tam výrazně víc než na jiných místech, která jsme navštívili. A daleko víc to prožívali.
Prohlédli jsme si muzeum - je zajímavé, ale mírně nepřehledné. Já jsem proto vzdala nějaké soustavné prohlížení a spíš jsem tam bloumala a zkoumala jen to, co mě zaujalo. Zato Kuba to vzal poctivě od začátku do konce a pak mi to dovysvětlil společně se společensko-politickými souvislostmi.
 |
| foto ze slavného pochodu na Washington (1963) |
Následně jsme šli na prohlídku do rodného domu Martina Luthera Kinga Jr. Měli jsme štěstí, že jsme se dostali na prohlídku za necelou hodinu - obvykle je zájemců víc než míst a čekání trvá i několik. Prohlídku vedl afroamerický ranger ve středních letech. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací o rodině a životě tohoto významného amerického kazatele. Například to, že boj za práva Afroameričanů měli Kingovi v rodině, tématu se věnovali oba rodiče i dědeček MLK.
Vedle podstatných informací o jeho rodině a dětství zde v Atlantě jsme si odnesli samozřejmě i nějaké špeky. Kvízová otázka - jakého hrdinu měl Martin Luther King Jr. nejraději?
 |
| žlutý dům vlevo je rodný dům Martina Luthera Kinga Jr. |
Po prohlídce jsme prošli čtvrtí, kde budoucí leader hnutí za práva Afroameričanů vyrůstal. Viděli jsme hasičskou zbrojnici, která se stala jednou z prvních nesegregovaných zbrojnic v Americe, hrobku manželů Lutherových v The King Center, kostel Ebenezer Baptist Church, kde byl pastorem pan King a Martin Luther se zde v dospělosti stal pomocným pastorem.
 |
| hrobka manželů Kingových |
 |
| Ebenezer Baptist Church |
V The King Center i v baptistickém kostele byly puštěny nejslavnější proslovy. Mě se ale stejně nejvíc líbí jeden, který byl k přečtení v muzeu.
"And when you discover what you will be in your life, set out to do it as if God Almighty called you at this particular moment in history to do it. Don't just set out to do a good job. Set out to do such a good job that the living, the dead or the unborn couldn't do it any better." (celý text v
The Seattle Times)
Teoretickou přípravu na Den Martina Luthera Kinga, který se slaví 15. ledna, jsme zakončili opět v muzeu, kde si Kuba doprohlédl výstavu. To hlavní, co by si člověk mohl zapamatovat je, že hnutí za práva Afroameričanů v USA sílilo od konce druhé světové války. Černoši, kteří na frontách sdíleli útrapy bojů zcela rovnoprávně s ostatními, po návratu zjistili, že doma jsou stále občany druhé kategorie. Od roku 1955 došlo k řadě významných událostí - protest Rosy Parks v autobusu, následný bojkot autobusové dopravy v Montgomery, protesty v sedě, jízdy Freedome Riders, nenásilné pochody za práva Afroameričanů. Vše vyvrcholilo v roce 1963, na výročí 100 let zrušení otroctví prezidentem Lincolnem, pochodem na Washington, kterého se účasnilo kolem 200 000 lidí.
Martin Luther King Jr. byl od počátku v čele tohoto hnutí (byl zvolen mluvčí autobusového bojkotu v roce 1955 a od té doby byl s Macolmem X asi nejvýraznější postavou celého hnutí). Po celou dobu byl terčem výhružek, na jeho dům byl spáchan pumový útok. Přesto dovedl svoje snažení k úspěšnému konci, hnutí dosáhlo svých hlavních cílů a MLK byl oceněn Nobelovou cenou za mír (1964). Boj za lidská práva přesto zaplatil svým životem, v roce 1968 byl zastřelen v Memphisu. Dnes je toto období vnímáno jako jedna z významných etap boje za rovnocenné postavení menšin v USA, boje který ovšem stále pokračuje. V muzejním obchodě nebyly výjimečné památeční předměty zobrazující MLK společně s Barackem Obamou, které je vnímán jako další pokračovatel této snahy.
Zpět k autu jsme se vrátili parkem
BeltLine, konkrétně částí, která byla vytvořena rekultivací nevyužívané železniční trati. Kolem cesty jsou vystavené zajímavé sochy a reprodukce fotografických serií z nějaké místní soutěže. Většina fotografií byla velmi zajímavá, některé i docela vtipné.
 |
| instalace vytvořená z odpadu nalezeného v okolí |
V zahradě kolem Carterovy knihovny jsme poobědvali a pomalu vyrazili za dalšími zážitky na sever.
 |
| takový vánoční strom by se mi někdy líbilo mít, jenom by měl být méně růžový |
 |
| zahrada knihovny |
 |
| panorama Atlanty |
 |
| tematicky k programu dne - auto s vlajkami otrokářské Konfederace |
Krátkou zastávku jsme po cestě udělali v městečku
Dahlonega, což je město, ve kterém se odehrávala první americká zlatá horečka. Ve městě vládla silvestrovská pohoda, na náměstí se připravovala komunitní slavnost, obchody a kavárny vítaly zákazníky a město působilo milým dojmem. Škoda, že muzeum už bylo zavřené.
 |
| muzeum zlata uprostřed náměstí |
 |
| vánoční atmosféra na ulicích... |
 |
| ... i v obchodech |
Padající tmou jsme dojeli posledních 17 mil do
DeSoto Falls Recreation Area, kde jsme našli hledaný kemp. Kromě nás tam byla obsazena ještě dvě další místa - my jsme se zabydleli ob jedno místo od prvních příchozích, ti třetí se zabydleli zas ob jedno od nás. Všichni jsme chtěli být sami, ale s uklidňujícím vědomím, že tam vedle je i někdo další (asi důsledek cedulí upozorňující na aktivitu medvědů černých v oblasti :) Zapálili jsme si oheň a na naše poměry jsme u něj i docela dlouho seděli. Přesto jsme v deset hodin už spali a nový rok přivítali až ráno za úsvitu.
Odpověď na kvízovou otázku: MLK měl rád postavu Green Hornet, vyprávění o jeho příbězích poslouchal pravidelně v radiu. Maskovaný bojovník se zločinem je dodnes populární, i když už samozřejmě jako filmová série.
Okefenokee ↔
Cestou na sever
0 komentářů:
Okomentovat