Přes hory, nákup a Denver jsme k večeru dojeli do Colorado Springs, kde je skalní útvar Garden of the Gods. Jde o asi 12 vysokých a úzkých skalních bloků, které mají navíc tři různé barvy - převažuje červená, ale je zde i bílá a také světlý pískovec. Místo je známé asi 150 let a jeden z jeho objevitelů prohlásil, že by to byla pěkná "pivní zahrádka". V odpověď se mu dostalo, že je to spíše zahrada bohů. A to už zůstalo. Městečko jsme prolezli, obdivovali jsme při tom různě barevné skály (jedná je dokonce z půlky červená a z druhé světlý pískovec) a pak také hejna ptáků hnízdící na vrcholcích. Mají tu rorýse, holuby a straky. Hlavně holubi seděli na skalách jako na báni a nic si nedělali z turistů ani horolezců, kteří byli stále bezpečně od jejich hnízd. Z Garden of the Gods jsme pokračovali ještě asi hodinu na jih krásnou plání s kravami a koňmi, lemovanou na západě Skalistými horami. Se západem slunce jsme se utábořili v County parku pod Greenhorn Mountain. Bylo tu skoro prázdno a po dnech v horách vítaná teplá sprcha. Bez obav z medvědů jsme uvařili rýži se zeleninou a salámem a spokojeně usnuli.
Přes hory, nákup a Denver jsme k večeru dojeli do Colorado Springs, kde je skalní útvar Garden of the Gods. Jde o asi 12 vysokých a úzkých skalních bloků, které mají navíc tři různé barvy - převažuje červená, ale je zde i bílá a také světlý pískovec. Místo je známé asi 150 let a jeden z jeho objevitelů prohlásil, že by to byla pěkná "pivní zahrádka". V odpověď se mu dostalo, že je to spíše zahrada bohů. A to už zůstalo. Městečko jsme prolezli, obdivovali jsme při tom různě barevné skály (jedná je dokonce z půlky červená a z druhé světlý pískovec) a pak také hejna ptáků hnízdící na vrcholcích. Mají tu rorýse, holuby a straky. Hlavně holubi seděli na skalách jako na báni a nic si nedělali z turistů ani horolezců, kteří byli stále bezpečně od jejich hnízd. Z Garden of the Gods jsme pokračovali ještě asi hodinu na jih krásnou plání s kravami a koňmi, lemovanou na západě Skalistými horami. Se západem slunce jsme se utábořili v County parku pod Greenhorn Mountain. Bylo tu skoro prázdno a po dnech v horách vítaná teplá sprcha. Bez obav z medvědů jsme uvařili rýži se zeleninou a salámem a spokojeně usnuli.
Budíček obstaral pan traktorista, který v šest začal sekat v kempu trávu. Snídali jsme tedy poměrně brzy a po zbývajících 100 mílích dorazili do dalšího národního parku ještě před desátou. Great Sand Dunes je nádherný park - písečné duny v "kapse" tvořené 3-4 tisícovkami. Písečné pole je udržované větrem, který písek žene proti horám a ukládá na duny a vodou, která přebytečný písek splachuje zase pod duny. Výsledkem je malá písečná poušť (asi 8 krát 10km) s dunami do výšky až 200m, to celé na náhorní planině v 2500 metrech nad mořem. Park ale tvoří nejen duny, ale i související ekosystém - alpínské vrcholy, které po většinu roku dodávají vodu pro Medano Creek, který duny obtéká z jihu.
V parku jsme si zařídili povolení k přespání. Na doporučení rangera jsme se rozhodli přímo pro poušť a měli tak dost času prozkoumat údolí Medano Creek. Bosky jsme se vydali korytem na sever k horám. Vody bylo málo, tak si vesele hledala cesty širokým písečným korytem. Když už se nám nechtělo dál, vylezli jsme na nízkou dunu, abychom potrénovali na večer. Potokem jsme se vrátili zpět a přesunuli se do návštěvnického centra trochu si odpočinout od horka. Do dun jsme se totiž mohli vydat až po páté - kvůli horku i kvůli přicházejí bouřce. Z terasy jsme sledovali mraky, pak si Kuba šel poslechnout povídání o geologii dun od rangera. Odpoledne jsme chtěli vyrazit ještě na místa kolem dun, ale kvůli počasí jsme nakonec odpočívali. Před šestou jsme se pobalili a vyrazili do dun. Písek není nejlepší chodecký terén, ale Kuba po chvíli začal poznávat lepší trasy, tak to šlo lépe. Asi po třech kilometrech jsme se utábořili, uvařili večeři, prošli se na blízký přesyp a usnuli.
Kuba vstal na východ slunce, já ne... po snídani jsme vyrazili asi na hodinu na vycházku, hlavní atrakcí byly stopy nočního života. Cestou z dun Kuba zkoušel sáňkovat z duny na karimatce, ale bez většího úspěchu. Využili jsme místní venkovní sprchy, abychom se zbavili písku a pak se vydali přes pláně a hory k dalšímu parku.
Zoologická vsuvka - viděli jsme dva unikátní brouky - Great Sand Dunes Tiger beetle a noční potvůrku, která vypadá, jak luční kobylka, ale neskáče.
Následující park byl Black Canyon of the Gunnison National Park. Tvoří ho úzká až 900m hluboká soutěska vytvořená Gunnison River. Pokud se člověk nechce sápat 900 výškových metrů dolů, spát na kamení vedle peřejí a ráno zas šplhat nahoru - a to nám se nechtělo, tak je park spíš na vyjížďku. Podívali jsme se na pár vyhlídek, z nich nejkrásnější byla na Painted Wall - vysokou tmavou stěnu protkanou světlým kamenem. Krome skal nás zaujali také zelení rorýsi, kteří se vesele proháněli nad propastí. Z kaňonu jsme odjeli k večeru a za tmy a deště jsme dojeli ke Colorado River do kempu Dewey Bridge, pouhých 30 mil od dalšího cíle, kterým byl Arches National Park. To ale zase příště.
0 komentářů:
Okomentovat