Ráno jsme sjeli z hor před osmou a díky tomu zabrali místo v kempu Indian Creek. Měli jsme tak celý den na severní smyčku parku. Zajímavých míst bylo opravdu mnoho. Nejdříve jsme posnídali na břehu řeky, poté navštívili zkamenělý strom (několik desítek milionů let a stále stojí!) a ještě před obědem vyrazili na výlet po hraně Yellowstonského kaňonu. Výhledy byly parádní - hluboký kaňon s divokou řekou a po stranách barevné sirné prameny. Z výšky jsme zahlédli také prvního pořádného bizona, jak si důstojně vykračuje podél řeky. Putoval po zcela bílém břehu a šlo o opravdu velkého býka, takže byl krásně vidět, i když byl určitě přes kilometr daleko. Na hřebeni jsme zahlédli také skupinu Bighorn Sheep (muflonů), které jsme ale mylně pokládali za horské kozy. Zpět k autu jsme se vrátili právě včas, abychom se pod stromy schovali před přeháňkou.
Pauzu jsme využili na oběd, který zpestřil havran, který mlsně obcházel pikniková místa. Na tom by nebylo nic tak divného, kdyby s každým úlovkem kousek neodletěl a nezahrabal si ho - asi dobře věděl, že čas oběda je jen jeden, ale den havrana je dlouhý. Naposledy jsme ho viděli, jak se pokoušel nacpat do zobáku dvě celé sušenky. Uspěl a spokojeně odletěl se přecpat.
Po obědě jsme zamířili na jih do slavného Hayden Valley. V něm nás napřed čekaly bahnité sirné prameny. Nejhezčí se jmenuje dračí pramen a vypadá jako nozdra draka. Z asi metr a půl vysoké jeskyně vychází za slušného rámusu obrovská oblaka dýmu, který navíc smrdí sírou. Nedivíme se, že místo vzbuzovalo u návštěvníků hrůzu (Indiáni považovali pramen za nozdru bizoního býka). Hlavní atrakcí údolí je ale stádo bizonů, které se tu pravidelně pase. Nejprve jsme ale sledovali bizona plavajícího přes řeku, který se následně pořádně vyválel v prachu, aby si očistil srst. Po chvíli jsme snadno podle několik desítek stojících aut našli stádo asi 150 bizonů. Pohled na údolí byl překrásný - zelená tráva, průzračná řeka a všude kolem bizoni - státní býci s hrbem a hřívou, menší krávy a mnoho světlých telat. Býci se očividně kravám dvořili a ranger nám vysvětlil, že mají zrovna těžké období. Býci totiž reagují na počasí a díky brzkému jaru mají pocit, že je již čas na páření. Krávy se řídí hormony a vzhledem ke stáří telat páření ještě 2-3 týdny počká. V údolí je tak spousta nedočkavých býků, a tak rangeři jen doufají, že se nic nestane. Taková půltunová hora masa, když je nešťastná, může být asi i nebezpečná.
V podvečer jsme se vydali k výhledům na vodopády v Yellowston Valley. Hlavní, spodní vodopád má 94 metrů a díky barevnému údolí kolem je jedním z nejslavnějších míst a fotografií v parku. Měli jsme štěstí na pravý denní čas a údolí hrálo všemi barvami. Opravdová nádhera. Vodopád jsme pak navštívili ještě z "Tomovy stezky", což je cesta, která šplhá po schodech do 2/3 kanonu, takže je z ní nádherný výhled na vodopád v celé jeho výšce. Nejvíce nás tam zaujaly potůčky, které se pod patou vodopádů tvořily z vodní tříště, která neustále smáčí stěnu kaňonu. Bylo jich asi sedm, byly celkem vydatné a svědčily tak o síle vodopádu. S vodopádem jsme se rozloučili ještě na vyhlídce na druhé straně řeky, která tentokrát byla přímo na hraně, kde se vodopád řítí do hlubiny.
Tím nás třetí den v Yellowstonu takřka skončil. Zbývající světlo jsme využili na večeři, přesun ke kempu a také na vycházku jedním z termálních polí za soumraku dne. Slunce již zapadlo, ale brzy jej nahradil měsíc v úplňku. Mezi bublajícími jezírky jsme tak byli sami a za naprostého ticha - to se tu přes den v červenci stát nemůže... Barvy pramenů jsme si sice moc neprohlédli, ale prožitek noční atmosféry Upper Geysir Basin jsme si odnesli silný. Kolem desáté jsme dorazili do kempu Indian Creek a během půlhodiny leželi ve stanu a sbírali síly na posledni yellowstonský den.
Ráno bylo trochu pomalejší než obvykle. Po náročném večeru předchozího dne jsme vstávali déle a na cestu vyrazili až po deváté. Ovšem vzhledem k tomu, jak byl zbytek dne perfektně načasovaný, to tak asi mělo být. Naším hlavním cílem byly oblasti s prameny a gejzíry podél západní cesty parku. Postupně jsme navštívili Middle a Lower Geysir Basin a viděli 6 erupcí gejzírů. Dvěma nás překvapil maličký ..., na další dvě jsme si počkali u slavného Old Faithfull, ale hlavním hřebem byl Grand Geysir což je nejvyšší předvídatelný gejzír na světě. Naše vycházka v Lower Basin nás k němu dovedla přesně v okamžiku, kdy se blížila jeho erupce. To se pozná podle erupce propojeného Turban gejzírů (tu jsme zahlédli zdálky). Sedli jsme si tedy k čekajícím lidem a po 15 minutách jsme se dočkali. První erupce trvala několik minut a voda stříkala asi do 30-40 metrů. Po chvilce přišla i druhá erupce (když tento gejzír po 8-10 hodinách začne, má 1-4 erupce za sebou), která byla sice krátká, ale voda byla určitě chvílemi 50 metrů vysoko.
Vedle gejzírů byl naším hlavní cílem největší horký pramen - Grand Prismatic Spring - obří, všemi barvami hrající pramen, který je známý že všech fotografií amerických národních parků. Doprava u něj byla o něco komplikovanější a i na chodníčku to především díky výletu nějaké židovské školy bylo trochu náročné, ale pramen samotný je úžasný. Velký jako menší rybník, ale barevný, dýmící, chrlící asi 400 litrů horké vody za minutu. Na prameni samotném to díky jeho ploše není tolik vidět, ale v místě, kde se voda vlévá do řeky je vidět jak je proud silný. Tím se vysvětlilo, proč jsme měli tak pohodové pohledové koupání. Zvyklí na vodu z tajícího sněhu a ledovců jsme očekávali v řece pořádně studenou vodu, ta byla ale teplejší než v columbuském bazénu. Grand Prismatic Spring, které bylo asi 5km proti proudu je určitě jednou z příčin (spolu s desítkami dalších pramenů:)
Den byl skutečně parádní: jezírka, gejzíry, termální koupání, ... bylo toho tolik, že s oblastí jsme se loučili až opět se soumrakem. Cestu podél Yellowstonského jezera jsme tak absolvovali při západu slunce a ven z parku odjížděli už za svitu měsíce. Jeli jsme pomalu a opatrně, abychom neporazili některé z místních zvířat. Vyplatilo se - na východním břehu jezera při stoupání do kopců jsme na silnici zahlédli temný obrys velkého bizona. Byl to obří býk, samotář, který se toulal někde na doslech kolem svého stáda. Kráčel proti nám po silnici vychovaně ve svém pruhu. Zastavili jsme s blinkry a čekali až projde. I v autě to byl zajímavý pocit, když prokráčel na dosah ruky kolem nás, krásné zvíře.
Za parkem už jsme se mnoho nezdržovali, poodjeli pár mil na východ, vybrali vhodné místo v National Forest a za vytí kojotů (kteří byli zase v noci pořádně slyšet) spokojeně usínali.
0 komentářů:
Okomentovat