Zion

Z Monument Valley jsme se přesunuli do Zion National Park. Ten je tvořen několika hlubokými kaňony a my jsme zamířili do toho nejznámějšího - Zion Canyon vytvořeného řekou Virgin River. Kromě největší koncentrace zajímavostí, je tam i největší koncentrace návštěvníků. Díky tomu kaňonem jezdí shuttle bus, takže oba dny jsme auto zaparkovali dole a do kaňonu se vyvezli autobusem. Oblast obývali dlouho indiáni, koncem 19. století dorazili Mormoni, od nichž pochází většina (křesťanských) pojmenování.

skály na východě parku

Do parku jsme přijeli až po poledni, protože ráno bylo v kempu potřeba vyřídit nezbytné záležitosti na nepříliš rychlém internetu. Přijeli jsme z východu po krásné silnici mezi skalami Zion - Mount Carmel Highway, která projíždí dlouhým tunelem a spoustou serpentin. V přilehlé obci Springdale jsme odložili auto a vyrazili prozkoumat park. Vystoupili jsme na zastávce The Grotto, kde jsme se naobědvali, a pak jsme se prošli k sérii jezírek Emerald Pools. Došli jsme až k nejvyššímu, kde bylo nejchladněji a naštěstí také nejméně lidí. Jezírka jsou hezká, spojuje je potok, který v jednu chvíli padá přes cestu jako vodopád. Pak jsme sešli dolů k Virgin River a podél ní došli stezkou sice bez lidí, zato rozdupanou od koní, na Court of the Patriarchs. Tam je vyhlídka na tři skály pojmenované podle starozákonních patriarchů - Abraháma, Jákoba a asi Izáka. Popovezli jsme se jednu stanici autobusem na Canyon Junction a pokračovali po stezce Pa'rus Trail k Human History Museum. V muzeu jsme si prohlédli expozici o obyvatelích kaňonů, koukli na film o parku, koupili pohledy a tím jsme zakončili první den v Zion National Park. Noc jsme strávili u Sheepbridge Road na území BLM - viděli jsme krásný západ slunce a slyšeli výt kojoty. Tím se ve správných kulisách zkompletoval Disney seriál o ptáku roadrunnerovi a kojotovi.

pohled na park v zapadajícím slunci

Ráno jsme trhli všechny rekordy a už kolem osmé jsme přistávali u muzea na parkovišti. Přesedli jsme na autobus a dovezli jsme se k Weeping Rock, tedy k "plačící skále". Krásný převis, ze kterého padá voda a který je porostlý mechy a kapradinami. Po asi kilometr a půl dlouhé vycházce jsme opět nasedli na autobus a dojeli na konečnou. 

Weeping Rock

 

Odtud jsme zapluli do úzkého místa kaňonu zvaného Narrows. Následujících několik hodin jsme se brodili vodou v úzkém kaňonu, kde často nebylo několik desítek metrů suché místo. Měli jsme štěstí na roční období, protože vody bylo málo. Díky tomu jsme se dostali docela daleko (neplánovaně jsme došli až do 3/4 "denní" cesty), aniž bychom se namočili víc než do půli stehen. Výlet to byl překrásný - viděli jsme krásné skály, pramen skrytý ve skále, obrovské motýly a kolibříka. Celé Narrows si necháme na příště - dají se projít během dvou dnů a to se člověk máčí určitě víc. Navíc jsme vymysleli originální způsob, jak si cestu užít - dovézt si s sebou textilní nafukovací matraci a s veškerou elegancí, kterou matrace dovoluje, to splout. Pokud to někdo vyzkoušíte, dejte vědět :)

Narrows, v zápětí jsem se málem zřítila do vody

U muzea jsme se podívali dalekohledem na hnízdo kondora (takřka vyhynulý pták, který před několika lety v parku zahnízdil) a vyjeli jsme zpět po Zion - Mount Carmel Highway směr ven z parku. Cestou proběhly dvě zastávky. Při první jsme vystoupali na Canyon Overlook a prohlédli si Zion Canyon pěkně z výšky. Druhá byla fotograficky-ovčí. V parku žijí Desert Bighorn Sheep a ukazují se převážně na východní straně parku - viděli jsme jich hned několik a k tomu kolibříka. Kromě toho je tam několik velmi dekorativních skal, například kostkovaná Checkerboard Mesa.

výhled z Canyon Overlook

Spali jsme v Dixie National Forest na paloučku s ohništěm. Za zmínku stojí i večeře - tortilly opečené na ohni s fazolemi. Pravé kovbojské jídlo.