Mesa Verde

Po horách a pouštích nastal čas na trochu kultury a tak jsme obrátili auto opět k jihu, směrem na dávné pueblanské sídliště v Mesa Verde. Těšili jsme se na starodávné stavby pod převisy a také na nějaké informace o tom, proč tam dávní indiáni vůbec žili.

Cesta k parku byla o něco zábavnější, než jsme čekali. Důvodem byl Independence Day, bylo totiž 4. července... V malém městečku jménem Dove Creek jsme se připletli do slavnostního průvodu a protože policie uzavřela silnici na obou koncích města, nezbylo než se usadit na kraji silnice a celou parade si zblízka prohlédnout. Defilé místních hasičů, záchranářů, zemědělců, kandidátů na starostu, důchodců a klubů nebralo konce. Naštěstí byli některé vozy vtipné (hlavně vláček s vagónky přesně pro jedno dítě, který jich takto vezl asi 8 a pak také pickup s dětmi s nápisem "little voters") a jako správní čumilové jsme byli také občas zasypáni cukrátky, které jíme ještě dnes, týden po slavnosti.

Pak už přišel samotný park. V infocentru jsme se zaregistrovali na prohlídky dvou palácových domů a vyrazili prozkoumat mesy. Mesa znamená španělsky stůl a jde o náhorní plošiny na nichž a pod nimiž původní pueblané žili a hospodařili. Na dvou mesách dnešního parku jsou stopy osídlení z let 600-1300. Dávní indiáni zde žili tedy opravdu dlouho a jejich způsob života se za tu dobu hodně proměnil. Původní lovci a sběrači, kteří zde procházeli už od přelomu letopočtu, se kolem roku 600 usadili a začali hospodařit. Plodiny, které to umožnily, byly kukuřice, fazole a tykve, vše přinesené z jihu, z dnešního Mexika.

První dochovaná obydlí jsou umístěna nahoře na plošinách a jsou to kruhové stavby částečně zapuštěné v zemi - tzv. pithouse. Prohlédli jsme si dvě komunity, které žily v těchto domech (Badger community a původní osídlení v Step house). Domy byly docela velké, s kostrou z jalovce a pokryté vrstvou listů juky a hlíny. Zajímavé je, že měly jediný otvor ve stropě, který sloužil zároveň jako vstup i jako komín. O pár dní později a několik set mil na západ jsme viděli tradiční příbytky dnešních Navahů a jsou velmi podobné, taková malá hliněná tee-pee.

O něco novější stavby jsou už podobné jako moderní puebla. Čtvercové místnosti s plochou střechou. Nejdříve stavěné jako obydlí pro jednu rodinu a později spojované do větších celků, až nakonec stavěné i do patra. Tyto stavby jsou vidět na lokalitě Far View, kde je jak název napovídá úchvatný výhled do kraje - až na hory několik set kilometrů vzdálené. Z domů zde zbyly pouze základy, ale řádně jsme je prolezli a i jen půdorys domu dává tušit jak obrovské stavby to byly. Z původního "pithousu" vznikla speciální kruhová místnost nazývána kiva. Ta byla zcela zapuštěná do země a sloužila jako taková společenská místnost. Pracovalo se zde, scházelo, pravděpodobně se tu sloužily i náboženské obřady. Střecha kivy tvořila náměstíčko mezi jednotlivými domky. Asi nejpropracovanější stavbou tohoto typu je v Mesa Verde slunečním chrám. Velká stavba ve tvaru D se silnými dvojitými zdmi, na jejíž stavbě se muselo podílet mnoho lidí. Nebyla ale nikdy dokončena, neboť její stavba začala těsně před odchodem místních obyvatel na jih. 

První den v parku jsme navštívili také jeden z "paláců pod převisem", Balcony House. Prohlídka byla vedená rangerem, který si sice trochu šlapal na jazyk, ale zvládal u toho být vtipný, takže hodina utekla jako nic. Do domu se leze po 8 metrovém žebříku a pryč z domu zase tunelem o rozměrech asi 80 x 35 cm. Oboje sloužilo mimo jiné jako obrana. Domy pod převisy jsou z poslední doby osídlení ... a zachovaly si znaky předchozích sídlišť. Několik domů je vždy umístěno kolem centrální kivy a byly pravděpodobně obydleny jednotlivými klany. Bylo zajímavé vidět, jak maličké místnosti místní obývali a jak šikovně budovy vlepovali mezi skály. 

Balcony House se spoustou balkonů

Před odjezdem z parku jsme od muzea vyrazili ještě na Petroglyph Point trail. Cesta dlouhá asi 4 km nám zabrala dost času, neb zde byla dostupná brožura s 34 zastaveními popisující místní podmínky, především flóru a detaily osídlení. Ke stěně s 1000 let starými rytinami jsme ale nakonec došli a obdivovali legendu o příchodu pueblanů do Mesa Verde, která je zde znázorněna. Den jsme zakončili na Panorama Point, kde jsme se zapadajícím sluncem shlédli celé Mesa Verde po celém dni zde o mnoho znalejší.

Spruce Tree House (do něj se bohužel momentálně nesmí)

Druhý den byl už o něco klidnější. Věnovali jsme ho Whetherill Mesa, kde je lidí o poznání méně než na slavnější Chapin Mesa, kde jsme byli první den. Dopoledne nás čekala prohlídka dalšího domu, Long House, tentokrát na 2 hodiny a s malou skupinou lidí, takže o hodně podrobnější. Cesta k domu chvilku zabrala, ale viděli jsme při ní divoké koně, kteří se v parku pasou. Dům byl krásný - v obrovském převisu budovy pro asi 175 lidí. Opět řada kiv, patrové budovy vmáčknuté mezi balvany, spíže a spojující žebříky. Pěkný byl také pramen na zadní stěně převisu, kde jsou dodnes patrné prohlubně, z nichž pueblané nabírali vodu. Pramen dodnes funguje a chodí k němu pít zvířata - kamera, kterou tu mají, zachytila třeba i rysa. 

Po prohlídce jsme ještě prošli stavby v Badger community (viz výše) a Step House a pomalu se s parkem rozloučili.

archeologická rekonstrukce "pit house" ve Step House

Park jako celek je úžasný. Na místě je možné vidět řadu lokalit a sledovat vývoj života místních lidí 1400-700 let nazpět. Mesa Verde bylo opuštěné kolem roku 1300 pravděpodobně kvůli kombinaci dlouhého sucha a přelidnění. Místní lidé odešli na jih, kde dodnes žijí jejich potomci. Asi 11 kmenů se dnes hlásí k Mesa Verde jako ke svému místu původu. Z povídání rangerů mě nejvíce zaujala odpověď na otázku kdo Mesa Verde objevil. V roce 1898 to byli tři kovbojové, kteří v horách pátrali po ztraceném dobytku. Objev "ztraceného města" se rozšířil a brzy došlo k archeologickému zkoumání. Pravda je ale ještě o něco složitější - pueblané o Mesa Verde vždy věděli prostřednictvím legend a indiáni z kmene Navahů a Hopi ruiny také znali. Považovali je ovšem za sídlo někoho jiného a z úcty se jim vyhýbali. Místo tak vlastně nikdy ztracené nebylo, jen nebylo v učebnicích "bílého muže".