V meruňkovém ráji

Poté co jsme v Utahu navštívili Arches, Canyonlands, Zion a Bryce Canyon, řekli jsme si, že je čas i na méně známý park a vyrazili na průzkum Capitol Reef National Park. Čekali jsme především skalní zlom s barevnými vrstvami pískovce a dalších hornin, ale nakonec se nás den proměnil v příjemně odpočinkový historický exkurz. Většina parku je totiž nepřístupná bez terénního auta a tak jsme zůstali v údolí Fremont River, která byla osídlená mormonskými osadníky na konci 19. století a park nabízí několik míst z jejich doby.

Capitol Reef

Po povinné návštěvě návštěvnického centra (mapa, voda, doporučení co vidět) jsme nejdříve vyrazili na krátký výlet podél říčky Fremont. Ještě po cestě jsme ale nakoukli do historické kovárny, domu (Gifford House) a přilehlé stodoly. Při tom jsme objevili hlavní atrakcí údolí - starý sad, který správa parku dodnes udržuje v chodu. Ovocných stromů je v parku asi 3000 a zrovna zrály meruňky, což, jak jistě uznáte, se muselo prozkoumat blíž. Objevili jsme u vstupu ceduli "UPick" a na dotaz, jak to funguje se od rangera dozvěděli, že v sadu můžeme jíst co chceme a za odvoz se platí mírný poplatek (dolar za libru (asi 450g)) a ať si prý nabereme co můžeme, že neví co s nimi.

Fremont River

No, asi tušíte jak to dopadlo. Ještě před výletem jsme se v sadu zastavili a po čtvrt hodině odcházeli pořádně přecpáni. Výlet byl krásný - údolím podél řeky a potom stoupáním na malou vyhlídku do kraje. Bylo krásně vidět jakou roli tu řeka hraje. Uprostřed pouště či polopouště, kde byly vidět jen holé (i když překrásně pruhované skály), bylo údolí Fremont River zelená oáza. Vzpomněli jsme si při tom na podobná údolí, která jsme před pár lety viděli v Maroku. I sad byl možný jen díky soustavě kanálů, které rozváděly vodu dál od řeky. Z vyhlídky jsme si prohlédli samotný Reef, tedy útes, který tak pojmenovali osadníci, kteří se tu snažili projít, ale zlom byl pro ně nepřekonatelnou bariérou. To byl také důvod proč byla tato oblast posledním regionem USA s trvalým evropským osídlením.

na vyhlídce

Zpět v údolí jsme se opět trochu posilnili meruňkami a s nohami v říčce poobědvali. Jako zákusek jsme si koupili výborný skořicový smotek - v Gifford House totiž sídlí "spolek rodičů a přátel" parku, který má velmi originální způsob získávání finačních zdrojů - prodává jídlo. Domácí koláče, skořicové smotky, zmrzlina, káva, zavařeniny... zkrátka věci, které člověk v takovéhle usedlosti čeká. Po siestě následovala prohlídka další skály s petroglyfy. Měli jsme štěstí, zrovna začínala prohlídka s rangerem, takže jsme se připojili. Lépe řečeno, tvořili jsme podstatnou část tříčlenného auditoria. Rytiny byly zajímavé - pouštní ovce, lidé s různými "anténkami", stylizované údolí. Řeka Fremont dala nálezům a prastarým obyvatelům i název, jsou známy jako tzv. fremontská kultura a její specialitou byli mokasíny z kůže z noh zvířat, na které byli ponechány prsty a drápy. Kromě povídání o indiánech Eliška vytáhla z rangera tipy pro návštěvu Chicaga, odkud mladý ranger byl.


Z dávnověku jsme se u mormonské školy o pár set metrů dál přesunuli zase do 20. století. Jedna místnost s kamny uprostřed sloužila jako třída pro žáky 1.-8. třídy. Učitel prý vydržel většinou jen jednu sezónu (učilo se jen v zimě, poté co skončily práce na polích), déle to zvládl málokdo. Po prohlídce školy už byl čas zase na meruňky. Nacpali jsme se dnes potřetí a natrhali plný ešus na cestu do Salt Lake City a zítřejší snídani.

mormonská škola

vážíme meruňky

Cestou z parku jsme si prohlédli i nějaké ty skály - Castle, Chimney Rock, Twin Rocks - krásné barevné útvary, které asi jindy parku vévodí. Pro nás ale bude Capitol Reef spíš meruňkový park.